Náhrada za ztrátu na výdělku přísluší ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vnikem škody způsobené pracovním úrazem a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192. Podle odst. 1 věty druhé § 370 ZP náleží zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku do výše jeho průměrného výdělku před vznikem škody i za dobu, kdy mu podle § 192 odst. 1 části nepřísluší náhrada mzdy nebo platu. Vzhledem k tomu, že je zaměstnavatel povinně pojištěn, bude náhradu mzdy vyplácet příslušná pojišťovna i za prvé 3 neplacené dny PN. Od 15. kal. dne PN mu bude náležet náhrada za ztrátu na výdělku mezi průměrným výdělkem před úrazem a plnou výší nemocenské.

   Poslední novela zákona o zaměstnanosti nezměnila nic v § 50, který řeší výši podpory v nezaměstnanosti (viz bod 11 tohoto čísla). Tzn., že i nadále se podpora stanoví procentní sazbou z průměrného měsíčního čistého výdělku, který byl u uchazeče zjištěn a naposledy používán pro pracovněprávní účely. Odkazy v zákonu o zaměstnanosti jsou sice na starý zákoník práce a zákon o mzdě, které již neplatí, ale tím, že se hovoří o pracovněprávních předpisech a průměrném měsíčním čistém výdělku je třeba postupovat podle zákona 262/2006 Sb., nového zákoníku práce. V § 356 odst. 3 ZP je definován průměrný měsíční čistý výdělek tak, že se zjistí z průměrného měsíčního hrubého výdělku odečtením pojistného na SZ a pojistného na VZP a zálohy na daň z příjmu, vypočtených podle podmínek a sazeb platných pro zaměstnance v měsíci, v němž se průměrný měsíční čistý výdělek zjišťuje. Takže metodika výpočtu čistého měsíčního výdělku je dána přímo v zákonu a není třeba používat „lidovou tvořivost“ a dělit něco třemi…

   Od 1. 1. 2009 nebudou nemocensky pojištěni pouze společníci (jednatelé, komanditisté apod.), kteří mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro společnost práci, za kterou jsou jí odměňováni. Ve Vašem případě se ale jedná o zaměstnance s pracovněprávním vztahem, kteří jsou i nadále nemocensky pojištěni.