5/ JAK JE TO S NAVYŠOVÁNÍM NA SUPERHRUBOU MZDU U ZAMĚSTNANCŮ, KTEŘÍ JSOU NA 60% PRŮMĚRNÉHO VÝDĚLKU A Z POHLEDU ZDRAVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ NEDOSÁHLI MINIMÁLNÍHO VYMĚŘOVACÍHO ZÁKLADU?

   V případě, že zaměstnanec na 60% průměrného výdělku nedosáhne minimálního vyměřovacího základu (8000 Kč), je povinností zaměstnavatele doplatit celých 13,5% pojistného na VZP z rozdílu mezi 8000 a vyměřovacím základem zaměstnance, protože se jedná o překážku v práci na straně zaměstnavatele.
  JAK SE BUDE V TOMTO PŘÍPADĚ POSTUPOVAT PŘI STANOVENÍ ZÁKLADU DANĚ (SUPERHRUBÉ MZDY)?
   Podle § 6 odst. 13 zákona o daních z příjmů se základ daně stanoví tak, že se příjmy ze závislé činnosti nebo funkční požitky zvýší o částku pojistného na SZ a státní politiku zaměstnanosti a pojistného na VZP, které je z těchto příjmů povinen platit zaměstnavatel (dále jen „povinné pojistné“). Vzhledem k tomu, že se navyšují příjmy ze závislé činnosti nebo funkční požitky nebude se při stanovení superhrubé mzdy navyšovat o pojistné vypočtené z rozdílu mezi minimálním vyměřovacím základem a dosaženým vyměřovacím základem, protože toto pojistné se nezjišťuje ze skutečného příjmu, ale z tzv. „fiktivního příjmu“.
   Např. zaměstnanec na 60% dosáhl v měsíci červnu zdanitelného příjmu 6500 Kč. Na zdravotní pojištění za tohoto zaměstnance zaplatit zaměstnavatel zdravotní pojištění ve výši 13,5% z rozdílu mezi 8000 Kč a 6500 Kč, tj. částku 202,50 Kč. Základ daně tohoto zaměstnance se zjistí takto 6500 + 1625 (25% z 6500) + 585 (6500x0,135 z toho 2/3) = 8710 Kč. Vypočtená záloha na daň činí 1320 Kč (8800x0,15). K pojistnému na VZP zaplacenému zaměstnavatelem (202,50) se nepřihlíží, protože je vypočteno z fiktivního příjmu.
   ZÁVĚR: o povinné pojistné pro zjištění základu daně se vždy navyšují pouze příjmy ze závislé činnosti nebo funkční požitky a nikoliv fiktivní příjmy používané hlavně u zdravotního pojištění.