7/ POKYN GENERÁLNÍHO FINANČNÍHO ŘEDITELSTVÍ č. D – 6 K JEDNOTNÉMU UPLATŇOVÁNÍ ZÁKONA 586/1992 Sb. O DANÍCH Z PŘÍJMŮ
Tento Pokyn GFŘ D – 6 lze poprvé použít za zdaňovací období, které započalo v roce 2011 a nahrazuje dosud používaný Pokyn MF D – 300 k jednotnému uplatňování některých ustanovení zákona o daních z příjmů. Celé znění Pokynu č. D - 6 je uvedeno v příloze tohoto čísla v elektronické podobě a doporučujeme se s ním podrobně seznámit. Oproti pokynu D-300 se změnily zejména výklady k těmto paragrafům:
K § 6 odst. 6
V případě, že zaměstnanci je poskytnuto bezplatně motorové vozidlo k používání pro služební i soukromé účely, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši 1 % vstupní ceny vozidla za každý i započatý kalendářní měsíc jeho poskytnutí. To znamená, že v daném případě není rozhodující skutečnost, zda je toto vozidlo zaměstnancem pro soukromé účely v daném kalendářním měsíci skutečně použito, a pro účely zdanění u zaměstnance zaměstnavatel tuto skutečnost nezkoumá.
K § 6 odst. 9 písm. g)
Dary peněžní i nepeněžní přijaté v souvislosti se závislou činností nebo s výkonem funkce jsou vždy předmětem daně z příjmů fyzických osob, nikoliv předmětem daně darovací (§ 3 odst. 4 zákona). U zaměstnance (funkcionáře) se tyto dary posoudí jako zdanitelný příjem ze závislé činnosti nebo funkční požitek, který plyne v souvislosti s výkonem závislé činnosti nebo s výkonem funkce (současným nebo i dřívějším). Výjimkou jsou pouze nepeněžní dary poskytnuté za podmínek uvedených v tomto ustanovení, u nichž je osvobozena od daně z příjmů u zaměstnance hodnota až do úhrnné výše 2 000 Kč ročně. Daňové osvobození se vztahuje na dary poskytnuté zaměstnanci od téhož zaměstnavatele, přitom hodnotová hranice úhrnné výše 2 000 Kč se u zaměstnance ověřuje u každého zaměstnavatele samostatně. Částka, o níž úhrnná hodnota nepeněžních darů přesáhne u zaměstnance, a to za každého jednotlivého zaměstnavatele samostatně, ve zdaňovacím období stanovený limit, se zdaní společně s běžnou měsíční mzdou, a to v kalendářním měsíci, ve kterém je poskytnut dar, kterým dojde u tohoto zaměstnance k překročení úhrnného limitu pro daňové osvobození.
K § 6 odst. 9 písm. i)
Daňové osvobození nepeněžního plnění poskytnutého zaměstnavatelem formou přechodného ubytování se vztahuje za podmínek stanovených v tomto ustanovení také na zaměstnance, který je v České republice daňovým nerezidentem. Podmínka přechodného ubytování v České republice nebude splněna, pokud by pro účely získání daňové rezidence v naší republice takový poplatník tvrdil, že v místě pobytu (ubytování) v České republice má stálý byt s úmyslem se trvale zdržovat. V tomto kontextu by pak místo poskytnutého ubytování v České republice mělo pro daňové účely charakter jeho bydliště (stálého bytu), nikoliv místa jeho přechodného ubytování.
K § 38l odst. 3 – prokazování daňového zvýhodnění na dítě
I v případě svěření dítěte do střídavé výchovy obou rodičů na základě rozhodnutí soudu je z hlediska uplatnění daňového zvýhodnění rozhodující, se kterým z rodičů nezletilé dítě žije v domácnosti. Nerozhoduje tedy, jakým způsobem se oba výchovně způsobilí rodiče o péči o dítě v pravidelných časových intervalech střídají. Přitom rozhodnutím soudu o svěření dítěte do střídavé výchovy obou rodičů není rozhodnuto o tom, se kterým z rodičů bude žít dítě trvale v domácnosti. Institut domácnosti je upraven občanským zákoníkem a příslušnost k domácnosti u nezletilých dětí stanoví dohoda rodičů, jinak by musel o této skutečnosti rozhodnout soud. Osoba (i dítě) může být ale příslušníkem pouze jedné domácnosti. To znamená, že daňové zvýhodnění na dítě svěřené do střídavé výchovy obou rodičů může uplatňovat každý z rodičů ve zdaňovacím období pouze po dobu, ve které je dítě příslušníkem jeho domácnosti, tj. po několik kalendářních měsíců.
U dítěte, které je svěřeno soudem do střídavé výchovy obou rodičů, nelze ale vyloučit ani dohodu rodičů, že toto dítě bude žít nadále v domácnosti jen s jedním z nich, tzn. bez ohledu na rozhodnutí soudu o střídavé výchově obou rodičů. Za těchto okolností bude pak daňové zvýhodnění uplatňovat po celé zdaňovací období jen jeden rodič a druhému z rodičů daňové zvýhodnění náležet nebude. Rovněž v případě střídavého uplatňování daňového zvýhodnění na dítě musí mezi rodiči existovat shoda, aby nedocházelo ke dvojímu uplatňování daňové úlevy.
Jestliže se rodiče na způsobu uplatnění daňového zvýhodnění na dítě svěřené do střídavé výchovy nedohodnou, nelze než doporučit, aby si jej uplatnili až po uplynutí zdaňovacího období ve svých daňových přiznáních u správce daně.
Skutečnost, že dítě žije s poplatníkem v domácnosti, prokazuje zaměstnanec u zaměstnavatele svým čestným prohlášením na tiskopisu Prohlášení k dani. Jedná-li se o dítě svěřené do střídavé výchovy obou rodičů, při absenci podrobnější úpravy v zákoně lze doporučit, aby zaměstnanec doložil, že druhý z rodičů daňové zvýhodnění na dané dítě ve zdaňovacím období neuplatňuje, resp. že je uplatňuje, ale jen po určitou dobu (např. jeho čestným prohlášením), a je-li tento druhý z rodičů zaměstnán, také potvrzením jeho zaměstnavatele.