VÝKLADY K PŘESTÁVKÁM V PRÁCI

5/ VÝKLADY K PŘESTÁVKÁM V PRÁCI

   V poslední době se objevil nejnovější výklad k poskytování přestávek v práci. Vzhledem k tomu, že většina z nás je z tohoto výkladu řádně zmatena, pokusíme se znovu tuto problematiku objasnit.
Podstatou výkladu je, že pokud zaměstnavatel poskytne např. po 2 hodinách nepřetržité práce přestávku v délce 10 minut, začíná od této přestávky běžet nová doba 4,5 hodiny nepřetržité práce. Tento „účelový výklad“ vznikl podle našeho názoru tím, že na MPSv začaly útočit některé firmy, které mají pracovní dobu od 6,00 hod. a obědy mají zajištěné na 12,00 hod. a proto nedodrží ustanovení o poskytnutí půlhodinové přestávky po 4,5 hodinách nepřetržité práce.
   Co k celé problematice přestávek v práci najdeme v zákoníku práce? V § 89 odst. 1 se říká, že zaměstnavatel je povinen poskytnout nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce pracovní přestávku na jídlo a oddech v délce nejméně 30 minut. Podle odst. 4 téhož paragrafu nelze přestávku poskytnout na začátku a konci směny.
   První, co z této definice vyplývá je, že zaměstnavatel by měl poskytnout pouze jednu přestávku v práci. Pokud by zákoník práce umožňoval poskytnutí více přestávek, tak by zde bylo množné číslo.
Pokud už bychom přistoupili na poskytnutí více kratších přestávek, měly by být poskytnuty tak, aby činily nejméně půl hodiny po 4,5 hodinách od nástupu do práce.
   Toto je naše stanovisko k celé této problematice, i když je možné že ministerské výklady budou někomu vyhovovat a pokud je úřady práce budou akceptovat, nebudou mít problémy s případnou kontrolou.
Nyní Vám předkládáme příklad, jak by se mohl výše uvedený výklad pracovníků MPSv dotáhnout „ad absurdum“ (do absolutního nesmyslu).
Zaměstnanci pracujícímu ve 12-ti hodinové směně poskytnu přestávku v práci po 3,5 hodinách nepřetržité práce v délce 10 minut, po dalších 3,5 hodinách mu poskytnu další přestávku v délce 10 minut a po dalších 3,5 hodinách opět desetiminutovou přestávku a na celou 12-ti hodinovou mi stačí jedna půlhodinová přestávka. Využitím právnického výkladu by zaměstnanec odpracoval 11,5 hodiny místo jedenácti……

ŘEŠENÍM CELÉ SITUACE BY PODLE NAŠEHO NÁZORU BYLA NOVELA ZÁKONÍKU PRÁCE, KDE BY NAŠI ZÁKONODÁRCI PŘISTOUPILI NA ÚPRAVU PLATNOU V EVROPSKÉ UNII, TZN., ŽE SE PŘESTÁVKA NA JÍDLO A ODDECH POSKYTNE NEJPOZDĚJI PO ŠESTI HODINÁCH NEPŘETRŽITÉ PRÁCE. KDO BUDE CHTÍT DŘÍVE, TAK POCHOPITELNĚ MŮŽE. NENÍ TOTO LEPŠÍ ŘEŠENÍ, NEŽ „POCHYBNÉ VÝKLADY“?

Druhý výklad se týká rovněž odst. 1 § 89, který řeší práce, které nemohou být přerušeny. Zde musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba pro oddech a jídlo. Toto ustanovení bylo v ZP i před novelou se stejným textem, ale v té době se přestávky v práci započítávaly do pracovní doby u všech zaměstnanců. Současný výklad spočívá v tom, že na těchto pracovištích se tato doba započte do odpracované doby. Tímto zápočtem se vyřeší problémy v organizacích, kde obsluhu pracoviště (např. ovládacího panelu) zajišťuje pouze jeden zaměstnanec, který nemůže pracoviště opustit po celou směnu. V tomto případě se zaměstnanci započte celá doba jako výkon práce.
POZOR: podle našeho názoru budou úřady práce při kontrolní činnosti vyžadovat zdůvodnění, proč nelze práci na konkrétním pracovišti přerušit!