CO PLATÍ NOVÉHO V ZÁKONÍKU PRÁCE PO PŘISTOUPENÍ ČR DO EU

5/ CO PLATÍ NOVÉHO V ZÁKONÍKU PRÁCE PO PŘISTOUPENÍ ČR DO EU

Dne 1. května 2004 by měla ČR vstoupit do Evropské unie. Pochopitelně, že se budeme změnám vyplývajícím ze vstupu do EU průběžně věnovat na stránkách našeho bulletinu a první informace obdržíte také na květnových seminářích, jejichž nabídka je v příloze tohoto čísla.
V zákoníku práce vstupují v platnost od 1. 5. 2004 tato ustanovení:

v § 6 nabudou účinnosti nové odstavce 2 až 4, které znějí

(2) Je-li zaměstnanec vyslán k výkonu práce na území jiného členského státu Evropských společenství (ES) nebo je-li zaměstnanec zaměstnavatele z jiného členského státu ES vyslán k výkonu práce na území ČR, vztahuje se na něho úprava členského státu, ve kterém je práce konána, pokud jde o
a)	délku pracovní doby a doby odpočinku
b)	délku dovolené na zotavenou
c)	minimální mzdu, minimální mzdové tarify a příplatky za práci přesčas
d)	bezpečnost a ochranu zdraví při práci
e)	pracovní podmínky žen a mladistvých a zaměstnanců pečujících alespoň o jedno dítě mladší než tři roky
f)	rovné zacházení s muži a ženami a zákaz diskriminace
Věta první se nepoužije, jsou-li nároky vyplývající z právních předpisů členského státu ES, z něhož byl zaměstnanec vyslán pro něho výhodnější. Výhodnost se posuzuje u každého pracovněprávního nároku samostatně.
(3) Odstavec 2 písm. c) se nepoužije, jestliže doba vyslání zaměstnance nepřesáhne celkově dobu jednoho měsíce v období posledních 12 měsíců od počátku vyslání.
(4) Odstavec 2 písm. b) a c) se nepoužije, jestliže doba práce, které je vyslaným zaměstnancem konána, nepřesáhne celkem dobu 22 dnů v období posledních 12 měsíců od počátku vyslání.

   Z těchto nových odstavců vyplývá, že pokud bude náš zaměstnanec vyslán na dobu delší než jeden měsíc do některého státu EU, bude třeba postupovat podle těchto nových odstavců, tzn., že pokud vyšlu zaměstnance do Itálie na tři měsíce, bude u něho třeba uplatnit nároky pod písmeny a) až f). Zde se dá předpokládat, že úprava platná v Itálii je pro zaměstnance výhodnější než u nás a to ve všech bodech, takže mu budou poskytovány italské dávky.
   Pokud bude ale zaměstnanec vyslán do nového členského státu (např. Slovensko, Polsko, Litva apod.) bude třeba si zjistit výši jednotlivých nároků v tom kterém státě a porovnat ji s úpravou platnou v ČR. Zaměstnanci náleží nároky, které jsou výhodnější.
   Stejně tak by se postupovalo, pokud by V ČR pracoval občan členského státu EU.

Další změny vyplývají z § 18a a §§ 25d) až 25k, které řeší přístup zaměstnanců zaměstnavatelů s působností na území EU k nadnárodním informacím a pojednání. Tyto paragrafy jsou obdobou stávajícího § 18 ZP, kde se řeší tato problematika v tuzemském měřítku.