6/ CO JE PRO NÁS DŮLEŽITÉ V OBLASTI SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ PO VSTUPU DO EU?

   Česká republika se dne 1. května 2004 stala členem Evropské unie. Tímto krokem se na ni a na všechny nově přistoupivší členské státy unie vztahují některá pravidla platná v EU pro oblast sociálního zabezpečení.
Základním principem EU je volný pohyb osob. Pro oblast sociálního zabezpečení to znamená, že každý členský stát EU je povinen zacházet s občany přicházejícími za prací (dále jen „migrující občan“) z jiných států EU, jako se svými vlastními občany.
   Vzhledem k tomu, že každý stát EU si ponechává své vlastní předpisy a instituce, nebudou jednotlivé národní systémy sociálního zabezpečení sjednoceny, ale pouze tzv. koordinovány. Tato koordinace spočívá především v tom, aby byla nahrazena ta pravidla, která jsou pro „migrující občany“ nevýhodná, tj. zejména

- princip rovného zacházení
- princip aplikace právního řádu jediného státu (většinou státu, kde pracuje)
- princip sčítání dob pojištění (aplikuje se v případě, že občan stráví část života výkonem práce v jednom státě a část v dalším a přitom nesplní doby pro nárok na dávku v některém z nich)
- princip zachování nabytých práv (zajišťuje osobám výplatu dávek i do jiného státu, než v kterém mu vznikl na ni nárok)

   V rámci EU je v této oblasti aplikováno Nařízení rady (EHS) 1408/71 a Nařízení rady 574/72. Toto nařízení se vztahuje na stávající členské země EU, tj. Německo, Francie, Belgie, Nizozemí, Lucembursko, Itálie, Irsko, Velká Británie, Dánsko, Řecko, Španělsko, Portugalsko, Finsko, Rakousko a Švédsko. Dále se vztahuje také na země Evropského společenství volného obchodu (ESVO), tj. Norsko, Island a Lichtenštejnsko. Od 1. 5. 2004 by se mělo Nařízení vztahovat i na nově přistoupivší členské státy, tj. Polsko, Maďarsko, Slovensko, Slovinsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Malta, Kypr a Česká republika.

V části I. Nařízení 1408/71 jsou řešena všeobecná ustanovení
- tzn., že jsou zde vymezeny pojmy a termíny jako např. „zaměstnaná osoba“, „samostatně výdělečná osoba“, „příhraniční pracovník“, „sezónní pracovník“, „uprchlík“, „rodinný příslušník“, „bydliště“, „pobyt“, „kompetentní stát“, „doby pojištění“ apod.

 
- dále je zde vymezeno, kterých dávek sociálního zabezpečení se toto nařízení týká, a to
a) dávky v nemoci a mateřství
b) dávky v invaliditě
c) dávky ve stáří
d) dávky pozůstalým
e) dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání
f) pohřebné
g) dávky v nezaměstnanosti
h) rodinné dávky

 

-

 dále jsou zde ustanovení o valorizaci dávek, vyloučení jejich překrývání apod.

   V části II. Nařízení je řešeno určení příslušného zákonodárství
V této části se dozvíme, jakým způsobem se určí, kterým právním předpisům podléhají jednotlivé osoby. Zásadou je, že by měly podléhat právním předpisům jednoho členského státu. Toto určení se týká jak osob v placeném zaměstnání, tak osob samostatně výdělečně činných, námořníků nebo státních úředníků.

   V části III. Nařízení, která je nejrozsáhlejší jsou řešena zvláštní ustanovení týkající se jednotlivých dávek uvedených části I. pod písmeny a) až h).

   V části IV. a V. Nařízení jsou ustanovení týkající se Administrativní komise pro sociální zabezpečení migrujících pracovníků a Poradní výbor pro sociální zabezpečení migrujících osob.

   V části VI. a VII. Nařízení jsou řešena tzv. „různá ustanovení“ a přechodná a závěrečná ustanovení.

   Pro uplatňování jednotlivých dávek sociálního zabezpečení se budou používat tzv. Evropské formuláře, které jsou k dispozici i na internetové stránce MPSV a ČSSZ. Zaměstnanci, kteří cestují za prací do jiného státu EU by se měli před odjezdem informovat u ČSSZ (případně OSSZ) o tom, jaké formuláře na cestu potřebují.

   Vzhledem k tomu, že existuje problematika tzv. „přechodného“ období pro volný pohyb pracovníků z nově přistoupivších zemí EU, bude aplikace jednotlivých bodů Nařízení rady 1408/71 v některých státech (např. Německo, Rakousko a v dalších) po určitou dobu omezena. Jakmile ale získá náš občan povolení k výkonu práce v tomto státě, bude se na něho Nařízení rady v plné míře vztahovat. Zatím není jasné zda ČR neuplatní vůči těmto státům reciproční přechodné období, které by ztížilo přístup občanů z těchto zemí na náš pracovní trh.
   Z původních států EU nebudou mít přechodné ustanovení pro volný pohyb osob určitě pouze tyto státy: Velká Británie, Irsko, Švédsko a Dánsko. Tzn., že v případě migrace osob z těchto států do ČR bude třeba již od začátku postupovat podle Nařízení rady, obdobně bude s našimi občany nakládáno v těchto zemích.
   Otázkou zůstává, jak se k omezení volného pohybu pracovníků postaví nové členské země. Pokud nebude (a zatím není) přijato žádné omezení, bude třeba ve vztahu k těmto zemím postupovat v souladu s Nařízením rady 1408/71. Toto bude aktuální hlavně při zaměstnávání občanů Slovenska, kterých na území ČR pracuje nejvíce.

   Celá tato problematika je podstatně širší a další informace obdržíte na květnových seminářích a budeme se jim průběžně věnovat v dalších číslech informačního servisu.