Vysílání zaměstnanců a vyslaná osoba:

   Osoba, která normálně vykonává činnost na území členského státu a která je dočasně vyslána na území jiného členského státu, aby tam provedla práci, podléhá právním předpisům prvního členského státu, pokud splní následující podmínky:

   Pokud budou všechny uvedené podmínky splněny, budou se na vyslaného zaměstnance vztahovat právní předpisy členského státu, z kterého byl zaměstnanec vyslán.

   Aby byl ve státě, do kterého byl vyslán, považován za vyslaného zaměstnance, musí být vybaven příslušným evropským formulářem, v tomto případě formulářem E 101 - „Potvrzení o příslušnosti k právním předpisům“. Tento formulář osvědčuje skutečnost, že vyslaná osoba podléhá i nadále právním předpisům vysílajícího státu a zaměstnavatel o něj musí požádat na tiskopise „Žádost o vystavení formuláře E 101“ příslušnou OSSZ nebo PSSZ. K žádosti je třeba přiložit úředně ověřenou kopii pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti (popř. originály těchto smluv k pořízení fotokopie). OSSZ nebo PSSZ zkontrolují předkládané údaje a poté žádost předají na ČSSZ, referátu vysílání pracovníků, a ten v případě splnění všech podmínek vystaví formulář E 101. Každý formulář musí být očíslován a evidován. Pokud podmínky nebudou splněny vyrozumí ČSSZ žadatele dopisem.

   Pokud by předpokládaná doba trvání práce, kterou má vyslaný pracovník vykonat v jiném členském státě EU, přesáhla dobu 12 měsíců, může organizace a zaměstnanec požádat o prodloužení doby vyslání o dalších 12 měsíců (to už je ale maximum pro prodloužení doby vyslání). O prodloužení doby vyslání se žádá formulářem E 102. Tento formulář se zašle instituci ve státě, kam je zaměstnanec vyslán (adresy jsou uvedeny v poučení k vyplnění tiskopisu E 102). Tato instituce vyjádří souhlas nebo nesouhlas s prodloužením doby vyslání a zašle jej žadateli. Kopii rozhodnutí tento orgán zašle ČSSZ. Pokud instituce v zahraničí nebude souhlasit s prodloužením doby vyslání, bude osoba vyslaná podléhat právním předpisům státu, kde činnost vykonává.

   V případě vyslání kratšího než tři měsíce, může být uplatněn tzv. „zjednodušený postup“ podle rozhodnutí Administrativní komise EU č. 148/92. Podstatou tohoto postupu je, že zaměstnavatel sám vystaví potřebné formuláře E 101 a ručí za jejich správnost a úplnost (nemusí tudíž žádat o vystavení ČSSZ). Organizace pouze požádá ČSSZ o vydání a ta by mu měla prostřednictví příslušné OSSZ (PSSZ) poskytnout „předvyplněný formulář“, který by měl obsahovat evidenční číslo formuláře a označení „Vyslání nepřevyšující 3 měsíce podle rozhodnutí AK číslo 148/92“.
   Tyto formuláře budou dle našeho názoru potřebovat řidiči kamionové dopravy nebo zaměstnanci vyslaní na kratší pracovní cestu, kteří nebudou v zahraničí vykonávat práci pro vysílající podnik, ale budou pouze provádět průzkum možností vstupu na trh apod.

   Poslední tiskopis, který se týká vysílání zaměstnanců do jiného státu EU je tzv. „žádost zaměstnance a zaměstnavatele o výjimku z účasti na pojištění za účelem vystavení formuláře E 101“. Tento tiskopis by se vyplňoval v případě, že při vyslání zaměstnance by bylo pro něho výhodnější, aby byl pojištěn podle předpisů státu, do kterého je vyslán. Na udělení této výjimky není právní nárok a musí s ní vyslovit souhlas oba členské státy EU, kterých se toto týká.

   Všechny výše uvedené tiskopisy najdete na internetové stránce České správa sociálního zabezpečení www.cssz.cz v části Evropská unie - evropské tiskopisy.

   Dopad formulace „vyslání zaměstnance“ do zdravotního pojištění

   V případě vyslání zaměstnance do jiného státu EU, kde musí mít vysílaný zaměstnanec formulář E 101 na sociální zabezpečení, je třeba před odjezdem požádat příslušnou zdravotní pojišťovnu o vystavení formuláře E 128. Tento formulář může být vystaven až po vystavení formuláře E 101 a měl by sloužit k poskytnutí nezbytné zdravotní péče ve státě, kam byl zaměstnanec vyslán.

   Z tohoto vyplývá, že zaměstnavatel by v době vyslání zaměstnance odváděl pojistné na SZ a pojistné na VZP na příslušnou OSSZ nebo zdravotní pojišťovnu v ČR, pokud by splnil výše uvedené podmínky.

   Dopad „vyslání zaměstnance“ na jeho odměňování po dobu vyslání

   Vzhledem k tomu, že v zákoníku práce vstoupily dnem 1. 5. 2004 v platnost nové odstavce 2 až 4 v § 6, které znějí:

   bude třeba vyslanému zaměstnanci poskytnout po dobu vyslání nároky, které jsou pro něho ve státě vyslání výhodnější, přičemž výhodnost každého nároku se posuzuje samostatně.
   Nároky, které jsou uvedeny v odstavci 2 by se měly použít při jakékoliv délce vyslání, s výjimkou vyslání, které nepřesáhne celkově dobu jednoho měsíce v období posledních 12 měsíců, kde by se nemusela uplatnit minimální mzda, minimální mzdové tarify a příplatky za práci přesčas. Při vyslání, které nepřesáhne 22 dnů v období posledních 12 měsíců od počátku vyslání by se kromě minimální mzdy atd.… nepoužilo ještě ustanovení o dovolené na zotavenou
   Např. zaměstnanec byl v době posledních 12 měsíců čtyřikrát vyslán do Francie. Doba každého vyslání trvala jeden týden. U tohoto zaměstnance se nemusí dodržet minimální mzda, minimální tarify a příplatky za přesčas, ale musí se dodržet délka pracovní doby a doby odpočinku, délka dovolené, bezpečnost a ochrana zdraví při práci atd. Pokud by byl zaměstnanec ve stejném příkladu vyslán pouze třikrát, nevztahovala by se na něho v době vyslání ani ustanovení o délce dovolené.

   ZÁVĚR: v případě vyslání zaměstnance na dobu delší než jeden měsíc, bude třeba vždy si zjistit jaká je délka pracovní doby, doby odpočinku, délka dovolené, výše minimální mzdy, výše minimálních mzdových tarifů, příplatků za přesčas atd. ve státě, do kterého je zaměstnanec vysílán. Jejich délku případně výši porovnat s nároky platnými v ČR. Zaměstnanci budou náležet nároky, které jsou pro něho výhodnější. Způsob zjišťování výše jednotlivých nároků ve státu vyslání si bude muset každý zvolit podle svých jazykových možností, protože na stránce ministerstva zahraničních věcí jsou některé tyto sazby uvedeny, ale v jiných jazycích než českém. Některé další užitečné informace k zjišťování nároků v jednotlivých státech EU lze najít i na internetových adresách www.europa.eu.int nebo www.euroskop.cz .

   Častým dotazem je, jak se problematika vyslání dotkne řidičů kamionové dopravy, kteří cestují do různých států EU. Podle našeho názoru je třeba tyto řidiče vybavit tiskopisy E 101 a E 128, aby mohli prokázat, že podléhají právním předpisům státu, na jehož území je sídlo podniku. V tomto případě by se podle našeho názoru u nich nemuselo sledovat dodržení minimální mzdy atd. na území států, do kterých cestují, protože podmínku pobytu jednoho měsíce resp. 22 dnů, nemusí splnit v žádném státě EU za celých 12 měsíců. I v případě splnění této podmínky, si nedovedeme představit techniku sledování doby pobytu v jednotlivých státech, kterými zaměstnanec projíždí.

   Vyslání zaměstnance ze státu EU do ČR

   V celé části se dosud hovořilo o vyslání zaměstnance z ČR do státu Evropské unie, stejný postup by měl být uplatněn v případě, že za prací do ČR bude vyslán zaměstnanec ze státu EU. Tzn., že by nám měl skutečnost, že je vyslán, prokázat formulářem E 101 a my za něho nebudeme odvádět pojistné na sociální zabezpečení. Pokud by potřeboval poskytnout nezbytnou zdravotní péči na území ČR, měl by se ve zdravotnickém zařízení prokázat formulářem E 128. Při hodnocení toho, zda jsou nároky na délku pracovní doby a odpočinku, na dovolenou, minimální mzdu apod. výhodnější v ČR nebo ve státě, ze kterého zaměstnanec přichází, bude třeba zjistit výši těchto nároků v příslušném státu a potýkat se s problémy popsanými výše.