3/ VÝKLAD MPSV K UZAVÍRÁNÍ DOBY URČITÉ S POŽIVATELI STAROBNÍHO DŮCHODU

   V současné době byl na internetu na stránce MPSV zveřejněn „aktualizovaný výklad“ k § 37 odst. 1 zákona 155/95 Sb. o důchodovém pojištění. Tento výklad se týká sjednávání doby určité s poživateli starobního důchodu, nejdéle na dobu jednoho roku. Pro nás důležité jsou tyto části, které citujeme:
   „Za sjednání pracovněprávního vztahu na dobu určitou, nejdéle na dobu jednoho roku, lze pro účely důchodového pojištění považovat i změnu dosavadního pracovního poměru sjednaného na dobu neurčitou na pracovní poměr sjednaný na dobu určitou, a to formou dohody o změně pracovního poměru (dodatkem k pracovní smlouvě ve smyslu § 36 odst. 1 ZP). Musí však přitom být zřejmé, že dochází ke sjednání změny dosavadního pracovního poměru uzavřeného na dobu neurčitou na pracovní poměr uzavřený na dobu určitou (přitom není podmínkou, aby dosavadní pracovní poměr byl v dohodě o změně pracovního poměru označen jako pracovní poměr na dobu neurčitou), přičemž tato doba určitá musí být jednoznačně vymezena a nesmí přesáhnout jeden rok. Není-li v dohodě o změně pracovního poměru uvedeno, od kdy se pracovní poměr mění z doby neurčité na dobu určitou, počítá se doba jednoho roku ode dne sjednání změny“.

   Z tohoto výkladu vyplývá, že se již se zaměstnancem, který odchází do starobního důchodu, nemusí skončit pracovní poměr na dobu neurčitou a uzavřít nový na dobu určitou, nejdéle jednoho roku.
  POZOR: pokud zaměstnavatel poskytuje při odchodu do starobního důchodu odměnu, je třeba stávající pracovní poměr skončit a uzavřít nový, jinak by se z této odměny muselo odvádět obojí pojistné. V zákonech o pojistném je totiž uvedeno, že se pojistné neplatí z plnění poskytnutého při prvním skončení zaměstnání po nabytí nároku na starobní nebo invalidní důchod.

   Dále se ve výkladu hovoří o prodlužování sjednané doby určité se starobními důchodci:
   „Dosavadní pracovní poměr sjednaný (změněný) na dobu určitou lze pro účely § 37 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění prodloužit dodatkem k pracovní smlouvě jen tak, aby doba trvání tohoto pracovního poměru po prodloužení nepřesáhla ode dne, kterým měl pracovní poměr skončit, dobu jednoho roku; takto lze postupovat i opakovaně. Podmínka uvedená v § 37 odst. 1 (doba nepřesahující jeden rok) se sleduje nově ode dne, od kterého se pracovní poměr prodlužuje“.
   Tzn., že do budoucna bude možno sjednanou dobu určitou prodlužovat dodatkem, ale doba prodloužení nesmí překročit jeden rok.
   Oba tyto výklady platí také pro dohodu o pracovní činnosti uzavřenou s poživatelem starobního důchodu.

   Dále je ve výkladu specifikováno, s kterými osobami nelze sjednat dobu určitou. Jedná se osoby, u kterých právní předpisy vylučují možnost sjednat pracovní poměr na dobu určitou, tj. u státních zástupců, u úředníků územních samosprávných celků nebo u některých vysokoškolských funkcí (§ 10 odst. 3 a § 28 odst. 4 zákona 111/98 Sb. o vysokých školách).

   Poslední změna ve výkladu se týká přechodného ustanovení č. 5 zákona 425/2003 Sb., kde se nově doplnilo toto:
   „Byl-li sjednán pracovněprávní vztah před 1. lednem 2004 na dobu určitou a měl skončit v roce 2004 před 31. prosincem, nebrání výplatě starobního důchodu v roce 2004, pokud bude takový vztah v roce 2004 prodloužen, nejdéle však do 31. 12. 2004“.
   Tzn., že pokud byl s poživatelem starobního důchodu uzavřen pracovní poměr např. od 1. 1. 2003 do 30. 6. 2004, může se tento pracovní poměr prodloužit do 31. 12. 2004, aniž by poživateli tohoto důchodu byla pozastavena jeho výplata.