Podle zákona o mzdě náleží zaměstnanci za dobu práce přesčas dosažená mzda a příplatek nejméně ve výši 25% průměrného výdělku. Vzhledem k tomu, že se jednalo zároveň i o práci ve svátek a zaměstnanec si nechce vyčerpat náhradní volno, obdrží kromě toho ještě příplatek nejméně ve výši průměrného výdělku místo náhradního volna. Pokud je ve vaší organizaci poskytován i příplatek za práci v sobotu a neděli, obdrží zaměstnanci i tento příplatek.

   53/05    Naši zaměstnanci pracují v nepřetržitém provozu podle harmonogramu směn. Jejich roční fond pracovní doby je 1950 hodin (tj. 260 pracovních dnů vč. svátků vynásobený 7,5 hodinami). Jak máme postupovat v případě, že zaměstnanci rozepíšeme do ročního harmonogramu pouze 1940 hodin?

   Pokud by takovýto případ v praxi skutečně nastal, jednalo by se podle našeho názoru o překážku v práci na straně zaměstnavatele a zaměstnanci by měla náležet náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Zde by asi bylo vhodné zaměstnanci rozepsat ještě alespoň jednu směnu, aby fond pracovní doby naplnil. Pokud by byla se zaměstnancem dohodnuta zkrácená pracovní doba, nemusela by se náhrada mzdy vyplatit.

   Podle § 6 odst. 9 písm. u) zákona 586/92 Sb. o daních z příjmů je od daně z příjmů osvobozen příspěvek zaměstnavatele maximálně do výše 5% vyměřovacího základu zaměstnance pro pojistné na sociální zabezpečení. Tzn., že pokud bude mít zaměstnanec vyměřovací základ 15 tis. Kč, byla by u zaměstnance od daně osvobozena maximálně částka 750 Kč měsíčně. Co se týče odvodu pojistného na SZ a VZP je třeba, aby v podmínkách pro poskytování příspěvku byla uvedena vazba na vyměřovací základ pro pojistné na SZ a nikoliv na jeho hrubou mzdu (i když je v mnoha případech stejná). Pokud je v podmínkách pro poskytování příspěvku na penzijní připojištění uvedena vazba na hrubou mzdu, je třeba stanovit alespoň minimální příspěvek, který by byl poskytnut i v případě, že zaměstnanec nemá žádný příjem, např. z důvodu nemoci a potom by rovněž nebylo třeba odvod pojistného provést.

   Podle § 10 odst. 1 NV 108/94 Sb., kterým se provádí ZP náleží poměrná část dovolené (1/12) též za kalendářní měsíc, v němž zaměstnanec změnil zaměstnání, pokud skončení u dosavadního zaměstnavatele a vznik pracovního poměru u nového zaměstnavatele na sebe bezprostředně navazují. Poměrnou část dovolené mu poskytne zaměstnavatel, u kterého byl v pracovním poměru déle než polovinu měsíce. Z toho vyplývá, že Vašemu zaměstnanci bude náležet dovolená v délce celoročního nároku, pokud bude jeho pracovní poměr trvat po celý kalendářní rok.

   Podle Pokynu MF D-274 k poskytování měsíčního daňového bonusu a podle NV 303/95 Sb. o minimální mzdě bude Vaší zaměstnankyni daňový bonus náležet, protože je u ní dodržena poměrná část minimální mzdy, která činí 2695 Kč (7185x15:40), což je méně než jí vyplácená mzda.

   V § 205b odst. 3 ZP se říká, že „náhradu za ztrátu na výdělku vyplácí zaměstnavatel pravidelně jednou měsíčně“. Z toho vyplývá, že je třeba v každém měsíci provést výpočet rozdílu mezi nemocenským a průměrným výdělkem před vznikem úrazu a zaměstnanci tuto částku vyplatit. Vyplacené částky by potom bylo možno si refundovat s příslušnou pojišťovnou.

   Pokud smlouva o poskytnutí vozidla k služebnímu a soukromému užívání nebyla zrušena, je třeba navyšovat základ daně i v měsíci, ve kterém byl po celou dobu práce neschopen. V tomto případě se mu vypočtená daň z 1% vstupní ceny buď odečte od nemocenských dávek, nebo pokud se jedná o malou organizaci a nemocenskou vyplácí OSSZ, tak je třeba částku složit do pokladny resp. ji uhradit v nejbližším měsíci, kdy bude mít zaměstnanec příjem ze zaměstnání.