• V ZÁKONU 586/92 SB. O DANÍCH Z PŘÍJMŮ SE JEDNÁ O TYTO ZMĚNY

   V § 6 odst. 7 písm. a), kde jsou uvedeny příjmy, které nejsou předmětem daně u zaměstnance se změnil text tak, že předmětem daně nejsou „náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti do výše umožněné novým zákoníkem práce pro zaměstnance zaměstnavatele, který je státem, územním samosprávným celkem…(dále jen „státní sféra“ viz § 109 odst. 3 ZP), jakož i hodnota bezplatného stravování poskytovaná zaměstnavatelem na pracovních cestách; jiné a vyšší náhrady, než stanový nový ZP jsou zdanitelným příjmem podle odst. 1“.
   Z toho vyplývá, že předmětem daně nebudou poskytované náhrady cestovních výdajů, ale jen do výše, která je povolena pro „státní sféru“ zaměstnanců. Pro tuto sféru jsou cestovní náhrady stanoveny v §§ 173 až 180 ZP, kde např. základní náhrada za použití vlastního motorového vozidla je 3,80 Kč, stravné je v rozmezí 58 až 69 Kč při pracovní cestě 5 až 12 hodin, 88 až 106 Kč při pracovní cestě 12 až 18 hodin a 138 až 165 Kč při pracovní cestě nad 18 hodin. Kromě toho může být poskytnuto kapesné při zahraniční pracovní cestě až do výše 40% zahraničního stravného. Pro podnikatelskou sféru jsou sice v §§ 156 až 172 stanoveny nižší sazby cestovních náhrad, ale jelikož platí, „co není zakázáno, je dovoleno“, mohly by být tyto sazby zaměstnavatelem navýšeny. U zaměstnance ale nebudou předmětem daně jen do výše stanovené pro „státní sféru“, co bude poskytnuto nad rámec, bude podléhat dani z příjmů. Např. zaměstnanec pojede na pracovní cestu vlastním vozidlem a cesta bude trvat více než 12 hodin. Pokud zaměstnanec poskytne za 1 km jízdy základní náhradu 3,80 Kč a stravné maximálně ve výši 106 Kč, nejedná se o příjem, který je předmětem daně. Pokud by poskytl náhrady vyšší, byly částky nad tyto hranice zdanitelným příjmem zaměstnance a podléhaly by i odvodu obou pojistných.

   V § 6 odst. 7 písm. b) se mezi příjmy, které nejsou předmětem daně, doplnily „pracovní oděvy a obuv a dále ochranné nápoje“. Tzn., že se rozšířil okruh plnění, která stejně nikdy předmětem daně nebyla o oděvy a obuv, které byly dosud zahrnuty pod ochranné pracovní prostředky. Stejně tak ochranné nápoje nebyly nikdy předmětem daně, protože je zaměstnavatel musel povinně poskytovat.

   V § 6 odst. 9 písm. c) se zpřesnil text u příjmů od daně osvobozených poskytovaných formou nealkoholických nápojů jako nepeněžní plnění ke spotřebě na pracovišti. Zde se doplnilo, že musí být poskytovány „ze sociálního fondu, ze zisku po jeho zdanění anebo na vrub výdajů, které nejsou výdaji na dosažení, zajištění a udržení příjmů“. Tzn., že je zde jednoznačně řečeno, že tyto nápoje nesmí být zahrnuty do nákladů zaměstnavatele.

   Další změny se týkají daňové uznatelnosti některých plnění u zaměstnavatele.

   V § 24 odst. 2 písm. j) bod 1 se doplnila slova, že daňově uznatelné jsou i „výdaje na pořízení ochranných nápojů v rozsahu stanoveném NV 178/2001 Sb.“. Tzn., že za daňově uznatelný výdaj se budou považovat ochranné výdaje poskytnuté v rozsahu uvedeném v NV.

   V § 24 odst. 2 písm. j) byl úplně nově zformulován bod 4. Pro nás důležité je to, že „příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj, pokud přítomnost zaměstnance v práci během stanovené směny trvá aspoň 3 hodiny“. Zde se přechází na praxi, která byla dosud uplatňována ve státní sféře. Pokud by zaměstnavatel poskytl příspěvek i v případě, že přítomnost by byla kratší než 3 hodiny, jednalo by se o daňově neuznatelný výdaj zaměstnavatele.

   V § 24 odst. 2 písm. j) se změnil bod 5 takto: „práva zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak“. Z nového znění vyplývá, že daňově uznatelným výdajem zaměstnavatele budou veškerá „práva zaměstnanců“, která jim vyplývají nejen z KS nebo vnitřního předpisu, ale i z pracovní nebo jiné smlouvy. Vzhledem k tomu, že ZP „nestanoví jinak“, bude daňově uznatelným výdajem např. zvýšené odstupné podle § 67 ZP nebo náhrada mzdy za prodlouženou dovolenou apod.
   Z tohoto důvodu byla v § 25 odst. 1 písm. d) vypuštěna slova, že za výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů nelze uznat zejména „peněžní plnění poskytovaná zaměstnanci vedle mzdy, pokud nárok na toto plnění nestanoví zvláštní předpis, nebo část tohoto plnění, která překračuje nárok stanovený zvláštním předpisem“. Tzn., že plnění vyplývající z KS, vnitřního předpisu nebo pracovní smlouvy, která budou poskytnuta nad rámec ZP by měla být daňově uznatelná, pokud to někde zákon o daních z příjmů neomezuje.
   Takové omezení je uvedeno v § 24 odst. 2 písm k) bodu 2, kde se u daňové uznatelnosti stravného doplnilo „a to maximálně do výše stravného vymezeného pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a)“. Tím, že je zde odkaz na novelizovaný odst. 7 § 6, bude daňově uznatelným výdajem stravné do výše, která není předmětem daně zaměstnance, tj. do výše poskytovaného stravného zaměstnancům státní sféry (viz výše).
   Další omezení bylo doplněno do § 24 odst. 2 písm. zh), podle kterého jsou daňově uznatelným výdajem „náhrady cestovních výdajů do výše stanovené zvláštním právním předpisem (odkaz na ZP)“. Tzn., že opět budou všechny cestovní výdaje uznatelné pouze do výše, která platí pro „státní sféru“. Tzn. pokud by zaměstnavatel poskytl např. základní náhradu za použití motorového vozidla ve výši 5 Kč za km, byla by tato náhrada daňově uznatelná jen do částky 3,80 Kč, která je maximálně možná ve státní sféře.

• V OBČANSKÉM SOUDNÍM ŘÁDU SE JEDNÁ O TYTO ZMĚNY

   V zákonu 99/63 Sb., občanském soudním řádu je pro naši práci nejdůležitější doplnění věty v § 279 odst. 3, která zní: „Takto zjištěná plně zabavitelná část zbytku čisté mzdy se připočte ke druhé třetině zbytku čisté mzdy v rozsahu, který je potřebný k uspokojení přednostních pohledávek; zbývající část se připočte k první třetině“. Z toho vyplývá, že to, co je nad 6630 Kč (tj. plně zabavitelná část) by se použilo nejdříve na uspokojení přednostních pohledávek a teprve pokud by něco zbylo, bude to použito na uspokojení pohledávek podle pořadí došlých. V současné době se použije vše, co je nad 6630 Kč na pokrytí pohledávek podle jejich pořadí.
   Např. zaměstnanec má jako první v pořadí soudní rozhodnutí (nepřednostní) a jako druhé v pořadí pohledávku od finančního úřadu (přednostní). Dosud se částka, která přesahovala 6630 Kč použila nejprve na pokrytí soudního rozhodnutí a teprve v případě, že něco zbylo, bylo to použito na vykrytí přednostní pohledávky od FÚ. Od roku 2007 bude postup přesně obrácený, nejprve se z částky nad 6630 Kč vykryje přednostní pohledávka FÚ a pokud něco zbude použije se to na úhradu nepřednostního soudního rozhodnutí.

   Zrušení odst. 3 v § 285 znamená, že již nebude třeba provádět rozpočítávání záloh na mzdu vyplácených za delší období než jeden měsíc na jednotlivé měsíce a srážka z této zálohy by se provedla v měsíci výplaty.
Z doplnění textu v § 294 odst. 1 vyplývá, že potvrzení o prováděných srážkách ze mzdy by měla vystavit i OSSZ nebo úřad práce, jestliže prováděly srážky z jiných příjmů (důchod, nemocenská, podpora apod.).

   Úplně změněn byl § 299, který řeší srážky z jiných příjmů. Pro nás zajímavé je, že ustanovení o výkonu rozhodnutí se použijí i na výkon rozhodnutí srážkami z platu, z odměny z dohody o pracovní činnosti, z odměny za pracovní pohotovost a z odstupného. Tzn., že výkon rozhodnutí se bude nově provádět i z odměny za pracovní pohotovost a odstupného, tato plnění i nadále nejsou mzdou, ale nově jsou v zákonu vyjmenována. Některým zaměstnancům, kteří budou končit pracovní poměr s odstupným, toho po provedení srážky ze mzdy moc nezbude…
   Naopak i nadále se srážky na základě výkonu rozhodnutí nebudou provádět z dohody o provedení práce. Zde je rozdíl oproti § 145 odst. 2 ZP, kde se za jiný příjem považují odměny z dohod, tzn. i z dohody o provedení práce. Podle našeho názoru to bude fungovat tak, že pokud bude provádět zaměstnavatel srážku na základě dohody o srážkách (např. na náhradu škody, kterou zaměstnanec zaměstnavateli způsobil), bude tato srážka prováděna i z dohody o provedení práce. Pokud bude srážka prováděna na základě výkonu rozhodnutí, bude podle § 299 OSŘ provedena pouze z dohody o pracovní činnosti a z dohody o provedení práce nikoliv.

   Podle přechodného ustanovení provedou plátci mzdy srážky ze mzdy podle novelizovaného zákona 99/63 Sb. poprvé za výplatní období, do něhož připadne den nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle našeho názoru bude třeba srážky dle novelizovaného zákona provést již z prosincové výplaty!

• Další změny byly provedeny v zákonech o pojistném na SZ a VZP (změna ve vyměřovacích základech pro odvod pojistného), zákonu o zaměstnanosti (zrušení § 13) nebo občanském zákoníku (změna § 551, která mění postup při provádění srážek ze mzdy). Tyto změny ale byly již komentovány v předchozích číslech informačního servisu (viz DIS č. 7, 8, 9, 10 a mimořádné číslo 2).