• zákaz uplatnění konta pracovní doby ve „státní sféře“ (§ 86 odst. 2)
• nemožnost určení platu ve „státní sféře“ odlišně od §§ 122 až 137
• poskytování cestovních náhrad ve „státní sféře“ do výše stanovené ZP (§ 173)

   Odchýlení není možné u ustanovení, která ukládají zaměstnavateli povinnost. Pokud by se jednalo o odchýlení v neprospěch zaměstnance, tak by toto ustanovení neplatilo. Např. v případě poskytování naturální mzdy, je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci v penězích mzdu nejméně ve výši minimální mzdy resp. zaručené mzdy (§ 119 odst. 1).
Oproti zapracovaným předpisům ES (§ 363 odst. 1) je možné se odchýlit pouze ve prospěch zaměstnance, tzn., že se např. období, po které se nesmí prodlužovat doba určitá může zkrátit na dobu jednoho roku (v § 39 odst. 2 je tato doba stanovena nejvýše 2 roky).
Jakékoliv odchýlení, a to ani ve prospěch zaměstnance není možné např. v těchto případech:

• § 13 odst. 3 - „zaměstnanec v pracovním poměru má právo na přidělování práce v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, s výjimkou kratší pracovní doby nebo konta pracovní doby, jakož i na rozvržení pracovní doby před zahájením práce, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak“. Jestliže zaměstnavatel práci nepřidělí, náleží zaměstnanci náhrada mzdy podle §§ 207 resp. 208.
• § 113 odst. 1 až 3 - které řeší sjednání, stanovení nebo určení mzdy. Jiné způsoby, než jsou zde uvedeny není možné použít.
• § 138 - zde je řešena odměna z dohod, která musí být vždy sjednána v dohodách.
• § 141 odst. 3 - kterým je zaměstnavatel povinen stanovit pravidelný termín výplaty mzdy nebo platu.
• § 147 odst. 1 a § 148 odst 1 - zde je uvedeno, co je zaměstnavatel oprávněn zaměstnanci srazit a co se srazí přednostně.
• § 192 odst. 1 až 4 - zde je stanoven výpočet náhrady mzdy za dobu prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti. Navýšení náhrady mzdy je možné podle odst. 3 § 192, ale nejvýše do průměrného čistého výdělku zaměstnance.
• § 193 - náhrada mzdy musí být poskytnuta na základě dokladů o nemocenském, a to v nejbližším pravidelném termínu výplaty a pro tyto účely musí být zaměstnavatelem vyhlášen termín pro předkládání dokladů pro poskytování náhrady.
• § 210 - doba strávená na pracovní cestě jinak než plněním úkolů, která spadá do pracovní doby, se považuje za překážku v práci, při které se mzda nebo plat nekrátí. Zde není možné hradit např. dobu strávenou na pracovní cestě, která nespadá do pracovní doby!
• § 213 odst. 2 a 3 - výměra dovolené „státních zaměstnanců“ musí činit 5 týdnů (nelze navýšit ani snížit) a doba dovolené pedagogických pracovníků musí činit 8 týdnů.
• § 216 odst. 3 - pro účely dovolené se jako výkon práce neposuzuje doba zameškaná pro důležité osobní překážky, které nejsou uvedeny v prováděcím NV (tzn., že si zaměstnavatel nemůže určit, že zaměstnanci započte jako výkon práce jím rozšířené překážky v práci). Doba mateřské dovolené a doba pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání se posuzují pro účely dovolené jako výkon práce (zaměstnavatel nemůže tyto nezahrnout jako výkon práce).
• § 216 odst. 5 - jestliže poměrná část dovolené činí necelý den, zaokrouhlí se na půlden (to platí i pro výpočet dvanáctin dovolené a pro účely krácení dovolené). Tzn., že zaměstnavatel nemůže dovolenou zaokrouhlovat na celé dny ani v případě, že toto bude ve vnitřním předpisu nebo KS).
• § 218 odst. 4 - neurčí-li zaměstnavatel čerpání dovolené ani do 31. 10. následujícího roku, je dnem nástupu na její čerpání první následující pracovní den. Nevyčerpá-li se tato dovolená ani do konce následujícího roku, právo na ni zaniká. Ani zde nemůže zaměstnavatel v KS nebo vnitřním předpisu určit, že dovolenou např. proplatí…
• § 220 - zaměstnavatel může v dohodě s odborovou organizací určit hromadné čerpání dovolené, jestliže je to nutné z provozních důvodů. Toto hromadné čerpání nesmí být delší než 2 týdny a uměleckých souborů 4 týdny. Opět zde platí, že pokud nemá zaměstnavatel vážné provozní důvody, nemůže hromadné čerpání určit. Obdobně by délka hromadného čerpání neměla překročit 2 resp. 4 týdny.
• § 223 odst. 1 - zde je řešeno krácení dovolené za prvých 100 zameškaných dnů o jednu dvanáctinu a za každých dalších 21 dnů o další dvanáctinu. Rovněž zde nemůže zaměstnavatel od krácení upustit, protože od tohoto ustanovení se není možné odchýlit. Dovolená vyčerpaná před nástupem na rodičovskou dovolenou se z důvodu čerpání rodičovské dovolené nekrátí - ani zde nemůže zaměstnavatel tento postup zakázat.
• § 234 odst 1 a 2 - řeší uzavírání dohod na zvýšení a prohlubování kvalifikace. Rovněž od těchto odstavců se není možné odchýlit ani v případě, že by to bylo pro zaměstnance výhodnější.
• § 305 - zde je řešeno vydávání a obsah vnitřního předpisu. Vše, co bude zaměstnavatel zaměstnancům poskytovat, by mělo být v tomto vnitřním předpisu uvedeno.
• § 307 - zakládá-li výměr právo na plnění v menším rozsahu, než vyplývá ze smlouvy, je v dotčené části neplatný.
• § 310 - zde je řešena konkurenční doložka. Rovněž zde nelze uplatnit žádné vyšší náhrady než jsou uvedeny v odst. 1 (i když jestliže může zaměstnavatel poskytnout peněžité vyrovnání nejméně ve výši průměrného výdělku, tak co by ještě navyšoval…).
• § 348 - zde je vymezeno, co se považuje jako výkon práce (překážky v práci, dovolená, náhradní volno za přesčas a za svátek a doba svátku, kdy nepracuje a za který mu náleží náhrada mzdy). Rovněž tyto doby nelze rozšířit ani zúžit a nelze je použít pro účely zjištění práva na mzdu nebo plat ani na zjišťování průměrného výdělku.
• §§ 351 až 362 - zde je řešen průměrný výdělek. Proti těmto ustanovením se není možné odchýlit, a to ani v případě, že by to bylo pro zaměstnance výhodnější! Zásadu, která byla dosud v § 17 odst. 10 zákona o mzdě o tom, že „bližší úpravu zjišťování průměrného výdělku je možno sjednat v KS nebo stanovit vnitřním předpisem“, nelze podle nového ZP uplatnit.

   Z tohoto vymezení vyplývá, že ne vždy bude platit zásada, „co není zakázáno, je dovoleno“ a bude třeba se nejprve podívat do § 363 nového ZP, zda to tento paragraf náhodou nezakazuje.