2/ ZMĚNY V ZÁKONU 586/92 Sb. O DANÍCH Z PŘÍJMŮ, KTERÉ SE VZTAHUJÍ K PRACOVNĚPRÁVNÍ OBLASTI
Ze změn provedených v zákonu o
daních z příjmů se k problematice pracovněprávní vztahují především změny v §
24 odst. 2 písm. j) bod 4 a bod 5. V bodu 4, se u příspěvku na stravování
doplnilo, že jej lze uplatnit jako výdaj v případě, pokud přítomnost
zaměstnance v práci během stanovené směny trvá alespoň 3 hodiny (viz komentář
k § 236 ZP).
Z toho vyplývá, že i u podnikatelské sféry se přechází na režim, že
přítomnost zaměstnance v průběhu stanovené směny musí trvat alespoň 3 hodiny.
Dosud byla tato formulace platná pouze pro příspěvkové a rozpočtové organizace.
Úplně nový bod 5 § 24 odst. 2 písm. j) zní takto: „práva
zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele,
pracovní nebo jiné smlouvy, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak“.
Z nového znění vyplývá, že daňově uznatelným výdajem zaměstnavatele budou
veškerá „práva zaměstnanců“, která jim vyplývají nejen z KS nebo vnitřního
předpisu, ale i z pracovní nebo jiné smlouvy. Vzhledem k tomu, že ZP „nestanoví
jinak“, bude daňově uznatelným výdajem např. zvýšené odstupné podle § 67 ZP
nebo náhrada mzdy za prodlouženou dovolenou (§ 213 odst. 1 ZP totiž stanovuje výměru
dovolené nejméně 4 týdny a jelikož „co není zakázáno, je dovoleno“,
může ji zaměstnavatel libovolně prodlužovat).
Zajímavé bude sledování, jak se „vykladači“ z Ministerstva financí
postaví k části desáté ZP, který řeší „pracovní podmínky zaměstnanců“.
Zde je v § 224 nového ZP např. odměna při dovršení 50 let věku a při
prvním skončení pracovního poměru po přiznání invalidního důchodu nebo po
nabytí nároku na starobní důchod. Dále se zde uvádí, že zaměstnavatelé
jsou povinni vytvářet zaměstnancům pracovní podmínky, které umožňují
bezpečný výkon práce; za tím účelem zajišťují zejména
Podle našeho názoru by měla být všechna tato plnění daňově uznatelným výdajem zaměstnavatele, i když § 24 odst. 2 písm. j) má trochu jiné znění než ZP…