9/ SVÁŽENÍ ZAMĚSTNANCŮ DO ZAMĚSTNÁNÍ

   Zákonem 545/2005 Sb., kterým se měnil zákon 586/92 Sb. o daních z příjmů se do zákona doplnila daňová uznatelnost „výdajů (nákladů) na dopravu zaměstnanců do zaměstnání a ze zaměstnání zajišťovanou zaměstnavatelem vlastními nebo jím pronajatými dopravními prostředky nebo dopravními prostředky smluvního dopravce. Za dopravní prostředky se pro účely tohoto ustanovení považují motorová vozidla pro přepravu deseti a více osob“.
   Z této změny vyplývá, že pokud zaměstnavatel zajistí svoz zaměstnanců do a ze zaměstnání některým z uvedených způsobů, bude se jednat o daňově uznatelný výdaj.
  DOPAD NA ZAMĚSTNANCE:
   Cestu do zaměstnání a zpět by si ale měl hradit sám zaměstnanec, protože se jedná o jeho soukromou záležitost, která není spojena s plněním pracovních úkolů. Pokud bude zaměstnavatel na základě svého rozhodnutí zajišťovat dopravu svých zaměstnanců do zaměstnání a zpět a nebude po nich požadovat úhradu za poskytnutou službu, je třeba toto nepeněžní plnění považovat u zaměstnance jako zdanitelný příjem ze závislé činnosti, a to do výše ceny obvyklé. Cenou obvyklou je cena, za kterou se zajišťuje přeprava osob v sídle zaměstnavatele. Výdaje spojené s přepravou zaměstnanců můžou být u zaměstnavatele i vyšší, než úhrady od zaměstnanců.
   Z tohoto vyplývá, že pokud bude zaměstnavatel zajišťovat svoz zaměstnanců zdarma, bude třeba vést evidenci jednotlivých jízd každého zaměstnance a po skončení měsíce navýšit zaměstnanci základ daně o částku vypočtenou z ceny obvyklé a počtu jízd. Pochopitelně, že bude třeba odvést i obojí pojistné, protože se nejedná o příjem od daně osvobozený.