V této první části výkladu se budeme věnovat změnám, které byly provedeny v zákoníku práce. Pro zaměstnavatele je nejdůležitější změnou vložení nového § 127a, který řeší poskytování náhrady mzdy za prvních 14 kal. dnů pracovní neschopnosti.
V ČEM JE NÁHRADA ZA PRVNÍCH 14 KAL. DNŮ JINÁ NEŽ NEMOCENSKÉ?

• používá se průměrný výdělek pro pracovněprávní účely
• poskytuje se za pracovní dny
• nelze při jejím pobírání skončit pracovní poměr ve zkušební době
• nevyplácí se, je-li nárok na peněžitou pomoc nebo ošetřovné
• u důchodců se prvních 14 dnů pobírání náhrady nezapočítává do podpůrčí doby.

   Tato náhrada rovněž nepodléhá odvodům pojistného a dani z příjmů.
Nyní k jednotlivým odstavcům § 127a:

   (1) Zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší po dobu prvních 14 kalendářních dní trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) náhrada mzdy ve výši podle odstavce 2, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnanec splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění. V rámci období uvedeného ve větě první přísluší tato náhrada mzdy za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny, a za svátky, za které mu podle mzdových předpisů náleží mzda, náhrada mzdy nebo za něž se plat nekrátí, pokud v těchto jednotlivých dnech splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského podle předpisů o nemocenském pojištění a pokud pracovní poměr trvá, ne však déle než do dne vyčerpání podpůrčí doby určené pro výplatu nemocenského. Vznikla-li dočasná pracovní neschopnost ode dne, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná období 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti pro účely poskytování náhrady mzdy následujícím kalendářním dnem. Pokud v období prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) náleží nemocenské nebo peněžitá pomoc v mateřství, náhrada mzdy nepřísluší. Vznikne-li zaměstnanci v době dočasné pracovní neschopnosti (karantény) nárok na náhradu mzdy podle věty první až třetí, nepřísluší mu současně náhrada mzdy z důvodu jiné překážky v práci.

   První, co z odst. 1 § 127a vyplývá je, že zaměstnanec bude muset splňovat podmínky pro vznik nároku na nemocenské, tzn., že mu vzniklo pojištění (tj., že začal pracovat), byl uznán dočasně práce neschopným nebo mu byla nařízena karanténa. Dále u něho musí být dodržena „podpůrčí doba“, která činí nejdéle 380 kalendářních dnů ode dne vzniku pracovní neschopnosti nebo nařízení karantény. Do této podpůrčí doby se započítávají i doby předchozích pracovních neschopností, pokud spadají do období 380 kalendářních dnů a to i v případě, že pracovní neschopnost byla uznána pro jinou pojištěnou činnost. Předchozí období pracovní neschopnosti by se nezapočetly do podpůrčí doby v případě, kdy pojištěná činnost trvala alespoň 190 kalendářních dnů od skončení poslední pracovní neschopnosti.
   Např. zaměstnanci vznikla pracovní neschopnost dnem 17. 3. 2007. Do podpůrčí doby by se započetly všechny PN v období od 1. 3. 2006 do 16. 3. 2007. Pokud by ale poslední pracovní neschopnost vznikla před 7. zářím 2006, tak by se k těmto neschopnostem již nepřihlíželo.
   Vznikla-li pracovní neschopnost dnem, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, považuje se pro účely podpůrčí doby za den vzniku PN následující kalendářní den.

   Poživatelům starobního nebo plného invalidního důchodu se nemocenské vyplácí od 15. kal. dne PN nebo karantény po dobu nejvýše 70 kalendářních dnů, nejdéle však do doby, kdy končí pojištěná činnost. Při více pracovních neschopnostech v jednom kal. roce se nemocenská vyplácí v tomto roce nejvýše po dobu 70 kal. dnů.
   Např. pokud byl poživatel starobního důchodu práce neschopen od 7. 3. 2007 do 30. 5. 2007 přečerpal již celou podpůrčí dobu tj. 70 kal. dnů (85 kal. dnů nemoci snížených o 14 kal. dnů, které hradí zaměstnavatel). Tento zaměstnanec by již neměl nárok na náhradu mzdy od zaměstnavatele v případě další pracovní neschopnosti, protože nesplňuje podmínky nároku na nemocenskou.
   POZOR: „šikovný důchodce“ by mohl od zaměstnavatele obdržet náhradu mzdy za 10 kratších pracovních neschopností, protože doba pobírání náhrady mzdy se do podpůrčí doby nezapočítává. Doba 70 kalendářních dnů se týká pobírání nemocenského, které je ale až od 15. kal. dne pracovní neschopnosti!

   V praxi by dodržení podmínky nároku na nemocenskou mělo fungovat tak, že nám zaměstnanec předloží neschopenku a zaměstnavatel by si měl zkontrolovat, zda není vyčerpána podpůrčí doba a teprve poté začít vyplácet náhradu mzdy. V případě vyčerpání podpůrčí doby (380 resp. 70 kal. dnů) je třeba výplatu náhrady mzdy zastavit.

   Dále z odst. 1 § 127a vyplývá, že v rámci prvních 14 kalendářních dnů PN bude náhrada mzdy příslušet za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny a za svátky, za které mu podle mzdových předpisů náleží mzda, náhrada mzdy, nebo za něž se plat nekrátí, pokud splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského a pokud pracovní poměr trvá. Z toho vyplývá, že v období prvních 14 kal. dnů PN bude náhrada náležet za dny, na které zaměstnanci připadla směna a za svátek, za který mu mzda nebo plat ušly.
   Např. zaměstnancova pracovní neschopnost trvala ve dnech 7. 2. 2007 až 18. 2. 2007. Zaměstnanec měl pracovat ve dnech 7. až 9. 2. a ve dnech 12. 2. až 16. 2. 2007, takže by obdržel náhradu mzdy za 8 dnů.
    POZNÁMKA: stávající znění § 127a podle našeho názoru diskriminuje zaměstnance, kteří pracují v nerovnoměrně rozvržené pracovní době (11 resp. 12 hodinových směnách), protože těmto zaměstnancům na období prvních 14 kal. dnů připadne méně než 10 pracovních směn, které v tomto období mají zaměstnanci, kteří pracují rovnoměrně od pondělí do pátku. Těmto zaměstnancům připadne na toto období 7 max. 8 pracovních dnů (11 nebo 12 hod.), za které jim bude náležet náhrada mzdy. Zaměstnanec s příjmem 20 tis. Kč by na náhradě mzdy při 7 směnách obdržel o 761 Kč méně než zaměstnanec, kterému na toto období připadne 10 směn. Na tuto situaci jsme upozornili MPSV a s jejich stanoviskem Vás seznámíme ihned po jeho obdržení. V současné době máme k dispozici stanovisko Asociace pro kolektivní vyjednávání, která navrhuje , aby se výše náhrady vůbec neodvíjela od redukčních hranic pro nemocenské a chtějí iniciovat novou vládu k provedení novelizace textu zákoníku práce.

   Dále z odst. 1 § 127a vyplývá:

• vznikla-li pracovní neschopnost ode dne, v němž měl zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná období pro pobírání náhrady mzdy následujícím pracovním dnem a trvá maximálně 14 kal. dnů
• pokud v období prvních 14 dnů trvání pracovní neschopnosti náleží nemocenské nebo peněžitá pomoc v mateřství, náhrada mzdy nepřísluší.

   Např., pokud by žena onemocněla 12. 3. 2007 a od 15. 3. 2007 by ji vznikl nárok na peněžitou pomoc, obdržela by náhradu mzdy pouze za období od 12. 3. do 14. 3. a od 15. 3. by ji náležela peněžitá pomoc v mateřství, kterou by ji vyplácela příslušná OSSZ.

• vznikne-li zaměstnanci v době prvních 14 kal. dnů nárok na náhradu mzdy podle § 127a, nepřísluší mu současně náhrada mzdy z důvodu jiné překážky v práci.

   Např. jestliže by chtěl jít na svatbu, pohřeb apod., obdržel by náhradu mzdy jen podle § 127a a ještě by porušil režim práce neschopného, za což by mu mohla být náhrada mzdy krácena…

   (2) Náhrada mzdy podle odstavce 1 přísluší ve výši 30 % průměrného výdělku za první 3 dny a ve výši 69 % průměrného výdělku od čtvrtého dne v rámci trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény). Pro účely stanovení náhrady se zjištěný průměrný výdělek pro pracovněprávní účely upraví stejným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského z nemocenského pojištění, s tím, že pro účely této úpravy se redukční hranice stanovené pro účely nemocenského pojištění vynásobí koeficientem 1,4 a poté zaokrouhlí na celé koruny směrem nahoru; pro účely této úpravy se přitom do první redukční hranice započítá částka ve výši 90 %. Má-li zaměstnanec za pracovní den, v němž mu vznikl nebo zanikl nárok na náhradu mzdy podle odstavce 1, také nárok na mzdu za část pracovní doby, náleží mu za tento den jen poměrný díl náhrady mzdy připadající na tu část pracovní doby, za kterou mu nenáleží mzda. V případě souběžných pracovních poměrů (§ 69) se průměrný měsíční výdělek podle věty druhé upravuje zvlášť pro každý pracovní poměr.

   Z odst. 2 vyplývá, že za první 3 pracovní dny by náležela snížená náhrada mzdy ve výši 30% průměrného výdělku a za zbývající pracovní dny náhrada mzdy ve výši 69% průměrného výdělku. Pro výpočet náhrady mzdy by se vycházelo z průměrného výdělku pro pracovněprávní účely. Tento průměrný výdělek by se upravoval stejným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského s tím, že redukční hranice pro výpočet nemocenské se vynásobí koeficientem 1,4 a poté zaokrouhlí na celé Kč směrem nahoru.

   KOLIK BUDOU TYTO REDUKČNÍ HRANICE V ROCE 2007?
   Redukční hranice pro výpočet nemocenských dávek zatím nejsou známé, protože se budou odvíjet od všeobecného vyměřovacího základu (dále jen VVZ) za kalendářní rok, který o dva roky předchází roku, pro který se výše redukčních hranic stanoví a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto VVZ. Tzn., že pro rok 2007 by se vycházelo z VVZ a koeficientu pro jeho úpravu za rok 2005 a tyto údaje za rok 2005 by měla vláda vyhlásit nejpozději do 30. 9. 2006.
   Na internetové stránce MPSV je uvede odhad těchto částek:

• první redukční hranice by podle odhadu měla činit 668 Kč,
• druhá redukční hranice 1,5 násobek první redukční hranice, tj. 1002 Kč
• třetí redukční hranice je 3 násobek částky první redukční hranice, tj. 2004 Kč.

   POZOR: veškeré výpočty v této části předpokládají, že tyto redukční hranice budou platit. Pochopitelně ale očekáváme, že se vyhlášená skutečnost bude od odhadu částečně lišit!
Pro účely výpočtu náhrady mzdy se tyto redukční hranice nejprve vynásobí koeficientem 1,4

• na částku 936 Kč (668x1,4) u první redukční hranice,
• na částku 1403 Kč (1002x1,4) u druhé redukční hranice
• na částku 2806 Kč (2004x1,4) u třetí redukční hranice.

   Z toho vyplývá, že zaměstnancův průměrný výdělek pro pracovněprávní účely by se do částky

• 936 Kč započetl z 90%
• v pásmu 936 až 1403 Kč by se započetl ze 60% a
• v pásmu 1403 až 2806 Kč se započetl ze 30%.

     Maximální denní průměrný výdělek pro výpočet náhrady mzdy by činil 1544 Kč (936x0,9) + ((1403-936)x0,6) + ((2806-1403)x0,3)). Tuto výši by ale dosáhl pouze zaměstnanec s příjmem nad 60 tis. Kč.

   Maximální výše náhrady mzdy, kterou by zaplatil zaměstnavatel z maximálního denního průměrného výdělku by činila v prvních třech dnech PN 464 Kč (1544x0,3) a od čtvrtého dne PN by byla 1066 Kč (1544x0,69). Zaměstnavatel by v tomto případě zaplatil zaměstnanci s příjmem nad 60 tis. Kč maximum, které by mu vyplývalo ze zákona, a to 8854 Kč (464x3)+(1066x7). Víc by zaměstnavatel na náhradě mzdy nezaplatil, pokud by byly redukční hranice ve výši odhadu MPSV a zaměstnavatel by nevyužil možnosti jejího navýšení podle odst. 3 § 127a.

   Dále se v odst. 2 říká to, že má-li zaměstnanec za pracovní den, v němž mu vznikl nárok na náhradu mzdy také nárok na mzdu za část pracovní doby, náleží mu poměrný díl náhrady mzdy za dobu, za kterou mu nenáleží mzda.
Např. zaměstnanec odpracoval 4 hodiny ze své směny a potom odešel k lékaři, který jej uznal práce neschopným od tohoto dne. V tomto případě by obdržel náhradu mzdy pouze za hodiny, za které mu nenáleží mzda.
Pokud má zaměstnanec více souběžných pracovních poměrů, upravuje se náhrada mzdy zvlášť pro každý pracovní poměr. Tzn., že redukce průměrných výdělků bude provedena v každém z těchto pracovních poměrů samostatně a nikoliv ze součtu průměrných výdělků z těchto pracovních poměrů.

   (3) V kolektivní smlouvě lze dohodnout nebo ve vnitřním předpisu stanovit náhradu mzdy nad výši uvedenou v odstavci 2 větě první, nejvýše však do výše průměrného měsíčního čistého výdělku (§ 275 odst. 3); to platí i pro zaměstnavatele, kteří neprovozují podnikatelskou činnost.
Toto navýšení náhrady mzdy bude pravděpodobně aktuální u zaměstnavatelů, kde je počet pracovních neschopností na nízké úrovni a tito zaměstnavatelé ušetří na odvodu pojistného na SZ poměrně velké částky. Pokud se k tomuto navýšení náhrady mzdy tito zaměstnavatelé rozhodnou, neměli by „diskriminovat“ některé skupiny zaměstnanců např. tím, že zvýšenou náhradu obdrží pouze vedoucí zaměstnanci… Toto by mohlo být napadeno kontrolou z úřadu inspekce práce.
Je třeba si uvědomit, že podle upraveného § 4 odst. 1 písm. h) zákona 586/92 Sb. o daních z příjmů, jsou od daně z příjmů osvobozeny i náhrady mzdy za dobu prvních 14 dnů pracovní neschopnosti. Jelikož je zde odkaz na § 127a, budou od daně z příjmů osvobozeny i tyto navýšené náhrady mzdy. Podle § 24 odst. 2 písm. j) téhož zákona jsou daňově uznatelné i výdaje na pracovní a sociální podmínky, péči o zdraví a zvýšený rozsah odpočinku zaměstnanců vynaložené na „pracovněprávní nároky zaměstnanců umožněné kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak“. V tomto případě zákoník práce nestanoví jinak, takže jsou daňově uznatelné i zvýšené náhrady mzdy poskytované podle § 127a ZP.

   (4) Náhrada mzdy stanovená podle odstavců 2 a 3 se snižuje o 50 %, jde-li o případy, kdy se nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění snižuje na polovinu.
Tato situace by nastala v případě, že by pracovní neschopnost vznikla zaviněnou účastí ve rvačce, jako bezprostřední následek své opilosti nebo zneužití omamných prostředků nebo psychotropních látek, nebo při spáchání úmyslného trestného činu nebo úmyslně zaviněného přestupku (§ 31 zákona 187/2006 o nemocenském pojištění). V těchto případech by se vypočtená náhrada mzdy podle odst. 2 resp. 3 snížila na polovinu.

   (5) Porušil-li zaměstnanec v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti povinnosti uvedené v odstavci 7 větě první, které jsou součástí režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, může zaměstnavatel se zřetelem na závažnost porušení těchto povinností náhradu mzdy snížit nebo neposkytnout.
Z tohoto vyplývá, že pokud se zaměstnanec nebude zdržovat v místě pobytu nebo nebude dodržovat dobu a rozsah vycházek a zaměstnavatel toto zjistí v rámci kontrolní činnosti umožněné v odst. 7, může zaměstnanci náhradu mzdy snížit nebo neposkytnout. Snížení nebo neposkytnutí náhrady mzdy by mělo být posouzeno se zřetelem na závažnost porušení těchto povinností… POZOR: nikde ale nenajdeme, jak posuzovat závažnost porušení režimu práce neschopného. Zde bude asi záležet na tom, jak se k problematice „závažnosti porušení“ postaví naše soudy…

   Druhý problém vznikne se zjišťováním průměrného výdělku pro účely výpočtu výše náhrady, protože jeho zjišťování u dohod mimo pracovní poměr není v § 17 zákona o mzdě řešeno… Jediné, co k zjišťování najdeme v současných zákonech je v § 50 zákona o zaměstnanosti, kde se říká, že „pro zjištění výše podpory v nezaměstnanosti u vztahů, které se řídí zvláštními právními předpisy se zjistí průměrný čistý výdělek dle zákona 1/1992 Sb. o mzdě. V novém zákoníku práce je problematika zjišťování průměrného výdělku u dohod mimo pracovní poměr řešena v § 361, kde je uvedeno, že „zjišťování průměrného výdělku zaměstnance činného na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr se řídí tímto zákonem. Je-li sjednána jednorázová splatnost odměny z dohody až po provedení celého pracovního úkolu, je rozhodným obdobím celá doba, po kterou trvalo provedení sjednaného pracovního úkolu.“ V § 362 se říká, že „za mzdu nebo plat se pro účely zjištění průměrného výdělku považuje i odměna z dohody…“.
   Z tohoto vyplývá, že průměrný výdělek pro výpočet náhrady mzdy za prvních 14 dnů pracovní neschopnosti by se u dohody o pracovní činnosti zjistil tak, že se hrubé odměny za předchozí čtvrtletí vydělí počtem odpracovaných hodin a z takto vypočteného hodinového výdělku by se zjistil denní průměrný výdělek podle počtu a délky směn, které připadají na období pracovní neschopnosti. Pokud by ale byl nový zákoník práce „zrušen“, vyžadovalo by to změnu stávajícího zákona o mzdě, a to v tom, že by se měl doplnit § 17 o výpočet průměrného výdělku u zaměstnanců pracujících na základě dohod mimo pracovní poměr…

   Další změny provedené v zákoníku práce:

   Úplně změněn byl § 127 ZP, který bude znít takto: „Zaměstnavatel omluví nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu jeho dočasné pracovní neschopnosti podle zvláštního právního předpisu, po dobu karantény nařízené podle zvláštního právního předpisu, po dobu mateřské nebo rodičovské dovolené, ošetřování nemocného člena rodiny nebo jiného nemocného člena domácnosti, jejichž zdravotní stav vyžaduje ošetřování jinou osobou, a po dobu péče o dítě mladší než 10 let, které nemůže být z důležitých důvodů v péči školského zařízení nebo zvláštního dětského zařízení, popřípadě jiného obdobného zařízení pro děti, v jejichž péči jinak je, nebo jestliže osoba, jež jinak o dítě pečuje, onemocněla, porodila nebo jí byla nařízena karanténa, popřípadě se podrobila vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení, které nebylo možno zabezpečit mimo pracovní dobu zaměstnance, a proto nemůže o dítě pečovat. Po tuto dobu, s výjimkou případů uvedených v § 127a, nepřísluší zaměstnanci náhrada mzdy; nárok na dávky nemocenského pojištění a státní sociální podpory náležející po tuto dobu upravují zvláštní právní předpisy“.
   Z tohoto textu vyplývá, že zaměstnancům nebude po dobu pobírání dávek nemocenského pojištění (nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, ošetřovné) náležet náhrada mzdy, s výjimkou náhrady mzdy poskytované po dobu prvních 14 dnů pracovní neschopnosti, kterou nyní bude hradit zaměstnavatel.

   V § 58 se na konci odstavce 1 doplňuje věta "Zaměstnavatel však nemůže ve zkušební době zrušit pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnance.
   Z tohoto doplnění vyplývá, že zaměstnavatel by si musel hlídat, do kdy může se zaměstnancem zrušit pracovní poměr ve zkušební době, aniž by došlo k jejímu uplynutí. Zrušení by měl zaměstnavatel učinit tak, aby nedošlo k situaci, že díky zákazu zrušení pracovního poměru ve zkušební době, došlo k jejímu uplynutí, protože doba překážek v práci se do zkušební doby započítává v rozsahu nejvýše 10 pracovních dnů. Tzn., že bude třeba sledovat pozorně dobu překážek v práci, ke kterým nově patří i doba pobírání náhrady mzdy za prvních 14 kal. dnů PN.
Je to ale velice zajímavá změna, když dosud můžeme ve zkušební době zrušit pracovní poměr i v době pobírání dávek nemocenského pojištění…

   V § 194 odst. 1 se za slova "plnou výší" vkládají slova "náhrady mzdy podle § 127a a plnou výší“.
Takže nový odst. 1 v § 194 by zněl takto: „Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti zaměstnance činí rozdíl mezi průměrným výdělkem zaměstnance před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy podle § 127 a plnou výší nemocenského“. Doplnění plné výše náhrady má své opodstatnění, protože zaměstnavatel může zaměstnanci v případě porušení režimu práce neschopného, náhradu zkrátit nebo nepřiznat. Zde by obdržel náhradu za ztrátu na výdělku do „nekrácené“ náhrady mzdy.

   V § 266a odst. 1 větě první se za slova "z pracovní smlouvy" vkládají slova "a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného (§ 127a odst. 7)
Z této změny vyplývá, že do vlastních rukou je třeba zaměstnanci předat i záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného.

   Podle přechodného ustanovení se bude postupovat v případě vzniku pracovní neschopnosti před 1. 1. 2007, tzn., pokud vznikla dočasná pracovní neschopnost nebo byla-li nařízena karanténa před 1. lednem 2007, náhrada mzdy po dobu dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény podle § 127a zákoníku práce, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nepřísluší. V tomto případě bude náležet nemocenská dle zákona 54/56 Sb. o nemocenském pojištění, tzn., že ji bude vyplácet organizace nebo OSSZ u malých organizací a to i v případě, že tato neschopnost vznikla v době prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti, kterou by měl od 1. 1. 2007 hradit zaměstnavatel.
Např. zaměstnanec, který onemocněl dne 27. 12. 2006, by obdržel po celou dobu pracovní neschopnosti nemocenské dle předpisů platných před 1. 1. 2007.

   Takže toto je první část našeho výkladu k zákonům, které se mění v souvislosti s přijetím nového zákona o nemocenském pojištění. V příštím čísle se zaměříme na změny v zákonu 589/92 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení.