10/ POSKYTOVÁNÍ CESTOVNÍCH NÁHRAD SPOLEČNÍKŮM A JEDNATELŮM s.r.o. A ČLENŮM STATUTÁRNÍCH ORGÁNŮ

   V souvislosti se zrušením zákona 119/92 Sb. o cestovních náhradách a přesunutím této problematiky do zákoníku práce se objevují pochybnosti o možnosti poskytování cestovních náhrad společníkům a jednatelům s.r.o., kteří nemají se společností pracovněprávní vztah a dále členům statutárních orgánů. Jak je to s jejich poskytováním od 1. 1. 2007?
   Podle § 152 ZP se cestovními výdaji, za které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci cestovní náhrady, rozumí výdaje, které vzniknou při pracovní cestě, cestě mimo pravidelné pracoviště atd. Podle § 6 ZP vzniká způsobilost fyzické osoby jako zaměstnance mít v pracovněprávních vztazích práva a povinnosti dnem, kdy fyzická osoba dosáhla 15 let věku. Podle § 3 ZP jsou základními pracovněprávními vztahy pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.
   Podle tohoto vymezení by se společníci, jednatelé a členové statutárních orgánů neměli považovat za zaměstnance, protože mají uzavřen vztah k organizaci pouze podle obchodního zákoníku a nikoliv pracovněprávní vztah podle zákoníku práce.
   Podle § 6 odst. 7 písm. a) zákona o daních z příjmů ale nejsou předmětem daně, „náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti do výše ……“
   Podle § 6 odst. 1 se za příjmy ze závislé činnosti považují i příjmy za práci společníků a jednatelů s.r.o. a odměny členů statutárních orgánů. Takže i cestovní náhrady poskytované společníkům, jednatelům a členům statutárních orgánů nejsou předmětem daně, ale musí být jejich poskytování sjednané ve smlouvě podle obchodního zákoníku, protože podle zákoníku práce není možné cestovní náhrady těmto skupinám poskytnout.