Zrušení § 47 odst. 2 starého ZP a jeho dopad
V novém ZP již není zvýšená ochrana osob se zdravotním postižením a osamělých zaměstnanců pečujících o dítě mladší než 15 let, protože vypadlo, že je zaměstnavatel povinen těmto zaměstnancům zajistit nové vhodné zaměstnání, a to i s pomocí svého nadřízeného orgánu. V těchto případech končila výpovědní doba až tehdy, kdy zaměstnavatel tuto povinnost splnil, pokud se zaměstnancem nedohodl jinak.
   CO Z TOHO PRO NÁS VYPLÝVÁ:
V případě skončení pracovního poměru s osamělým zaměstnancem nebo s osobou se zdravotním postižením, již není zaměstnavatel povinen těmto zaměstnancům zajistit jiné vhodné zaměstnání a jejich pracovní poměr končí uplynutím výpovědní doby.

   § 206 odst. 2 - prokazování překážek v práci
Podle tohoto paragrafu je zaměstnanec povinen překážku v práci zaměstnavateli prokázat. Ke splnění této povinnosti jsou právnické a fyzické osoby povinny poskytnout zaměstnavateli potřebnou součinnost.
    CO Z TOHO PRO NÁS VYPLÝVÁ:
V případě, že uvolníme zaměstnance z důvodu překážek v práci, je jeho povinností nám je prokázat a fyzické nebo právnické osoby u nichž byl v době překážky přítomen, musí poskytnout potřebnou součinnost. Tzn., že pokud půjde zaměstnanec na vyšetření k lékaři, musí mu zdravotnické zařízení potvrdit dobu trvání vyšetření. Pokud dojde ke zpoždění dopravního prostředku, musí „dopravce“ potvrdit, že k přerušení provozu došlo. Jestliže se účastní porodu manželky, měla by porodnice potvrdit, že se skutečně porodu účastnil. Stejně toto platí při vyhledávání nového zaměstnání nebo při doprovodu a pochopitelně i v případě uvolnění z důvodu občanské povinnosti nebo jiných úkonů v obecném zájmu.
    DOPORUČENÍ:
Pokud nebude chtít lékař vystavit potvrzení, že se zaměstnanec podrobil vyšetření nebo ošetření, je třeba jej upozornit na § 206 odst. 2 ZP, popřípadě mu pohrozit „žalováním“ na inspekci práce.

   § 210 - proplácení doby strávené na pracovní cestě
Do tohoto paragrafu ZP se dostal text, který byl dosud v zákonu o cestovních náhradách a který řeší situaci, kdy je zaměstnanec na pracovní cestě, ale kdy neplní pracovní úkoly, a to v době, která spadá do jeho pracovní doby. V těchto případech se mu mzda nebo plat nekrátí, pokud by mu mzda (plat) ušla v důsledku způsobu odměňování, poskytne se mu náhrada mzdy.
Např. zaměstnanec s pracovní dobou 7,00 až 15,30 hod. byl na pracovní cestě takto: odjezd na pracovní cestu v 6,00 hod., příjezd do místa pracovní cesty v 8,00 hod. Od 8,00 do 14,30 hod. pracoval a do místa ukončení pracovní cesty přijel v 16,45 hod. Tomuto zaměstnanci se proplatí plných 8 hodin. Jestliže je odměňován např. podílovou mzdou, závislou na tržbách, poskytne se mu za dobu od 7,00 do 8,00 a za dobu od 14,30 do 15,30 náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.

   § 213 - délka dovolené na zotavenou
Výměra dovolené je pro „podnikatelskou sféru“ stanovena nejméně 4 týdny v kalendářním roce. Od tohoto ustanovení se lze odchýlit pouze ve prospěch zaměstnance. Z toho vyplývá, že ji zaměstnavatel může vnitřním předpisem nebo kolektivní smlouvou prodloužit o celé týdny, ale od roku 2007 i po dnech.
Ve státní sféře (5 týdnů) a u pedagogických pracovníků (8 týdnů) již další prodlužování možné není.
   PROBLÉM:
Může se dovolená prodlužovat pouze u některých skupin zaměstnanců? 
   ŘEŠENÍ:
V případě diferencovaného prodlužování dovolené je třeba dodržet zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace. Tzn., že pokud by chtěl zaměstnavatel prodloužit dovolenou pouze zaměstnancům starším než 40 let, jde o diskriminaci z důvodu věku. Pokud ale prodlouží dovolenou zaměstnancům, kteří u něho odpracovali alespoň 10 let, k porušení zákona nedochází. Obdobně je možno prodloužit dovolenou zaměstnancům, kteří jsou vystaveni působení zdraví škodlivých vlivů a ani v tomto případě se nejedná o diskriminaci nebo nerovné zacházení.