V souvislosti s provedenými systémovými změnami v ZDP a v pojistných zákonech se vytvořil relativně široký prostor pro to, aby různé výdaje (náklady) vynaložené na pracovní a sociální podmínky zaměstnanců (sjednaná práva zaměstnanců) byly pro zaměstnavatele daňově uznatelné, a to za podmínek vymezených v novelizovaném znění ust. § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP.

   Základním předpokladem daňové uznatelnosti ovšem je tzv. daňová triáda, tj. že půjde o zdanitelné příjmy ze závislé činnosti, ze kterých bude také placeno pojistné na sociální zabezpečení a na zdravotní pojištění (zaměstnancem i zaměstnavatelem). Nutno ovšem dodat, že případné odchylky stanovené v ZDP a jiných zákonech (obecně platných právních předpisech) je nutné i v této oblasti respektovat.

   A) DAŇOVÝ REŽIM ZAMĚSTNANECKÝCH VÝHOD (PRÁV) V § 6 ZDP

   Při realizaci systémových změn v oblasti „zaměstnaneckých práv“ se v ZDP vycházelo z právní úpravy v ust. § 6 ZDP, tj. z daňového režimu stanoveného pro příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky, který je jednoznačný a relativně velice stabilní. Při posuzování těchto příjmů se vždy vychází z toho, zda se jedná o příjmy, které jsou u zaměstnance předmětem daně a pokud ano, zda se jedná o příjmy zdanitelné, nebo o příjmy osvobozené od daně z příjmů podle § 6 odst. 9 ZDP.

   V ust. § 6 odst. 9 ZDP jsou uvedeny příjmy, které jsou od daně z příjmů osvobozeny, ovšem obvykle za předpokladu, že je zaměstnavatel nehradí z daňově uznatelných nákladů (výdajů). Je zde až na určité výjimky stanoveno, že musí být poskytovány např. z FKSP, nebo ze sociálního fondu, nebo ze zisku (příjmu) po jeho zdanění a nebo z výdajů (nákladů), které nejsou u zaměstnavatele výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů (např. nepeněžní plnění poskytovaná formou využívání rekreačních, kulturních, tělovýchovných, vzdělávacích a zdravotnických zařízení, tzv. povodňové sociální výpomoci, atd.). To znamená, že pokud by je zaměstnavatel chtěl uhradit z daňově uznatelných výdajů (nákladů), musel by je u zaměstnance zdanit. Některé příjmy u zaměstnance osvobozené od daně může přitom zaměstnavatel zahrnout do daňově uznatelných výdajů (nákladů) jen do limitů stanovených v ust. § 24 ZDP, jako např. soukromé životní pojištění, penzijní připojištění se státním příspěvkem (a je nutné také po 1.1.2007 tyto omezení dodržovat).

   V ust. § 6 odst. 7 ZDP jsou pak u zaměstnance některé příjmy vyňaty z předmětu daně v rozsahu stanoveném ve zvláštních předpisech, a do této výše jsou také pro zaměstnavatele daňově uznatelné [§ 25 odst.1 písm. j) ZDP]. Plnění nad stanovený rozsah by se u zaměstnance posoudilo jako zdanitelný příjem ze závislé činnosti a u zaměstnavatele by se jednalo (prakticky s výjimkou nadlimitních cestovních náhrad) vždy o daňově neuznatelný výdaj - náklad).

   B) OPATŘENÍ, KTERÝMI SE ZAJISTILO PLACENÍ POJISTNÉHO ZE ZDANITELNÝCH PŘÍJMŮ ZAMĚSTNANCE

   V zákoně č.¨589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (§ 5) a v zákoně č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění (§ 3) se za účelem zavedení daňové triády upravila a sjednotila u zaměstnance definice vyměřovacích základů pro výpočet pojistného na sociální zabezpečení a na zdravotní pojištění, a navíc se značně odstranily rozdíly mezi příjmy, které u zaměstnance vstupují do základu daně a které vstupují do vyměřovacích základů pro pojistné.

   Zaměstnavatelem se pro účely pojistného rozumí právnická nebo fyzická osoba, s níž má zaměstnanec uzavřen pracovněprávní vztah. Příjem zúčtovaný např. mateřskou organizací osobě, která je zaměstnancem její organizační složky se pro účely sociálního a zdravotního pojištění nepovažuje za příjem zúčtovaný zaměstnavatelem zaměstnanci.

   Účtem zaměstnavatele se pro účely započitatelnosti příjmu do vyměřovacího základu rozumí u zaměstnavatele, který vede účetnictví jeho účet; u zaměstnavatele který vede daňovou evidenci, jeho evidence; a u zaměstnavatele, který uplatňuje výdaje paušální částkou, jeho evidence v níž jsou zaznamenány příjmy zaměstnance (mzdový list, doklad o převzetí či zaslání plnění apod.)

   Příjmem účtovaným jako náklad nebo jako úbytek prostředků se rozumí takové plnění, o jehož hodnotu se snižují prostředky zaměstnavatele.

   Příjmem zúčtovaným zaměstnanci se rozumí u zaměstnavatele, který vede účetnictví, částka která byla zaznamenána na příslušném účtu zaměstnavatele jako úbytek prostředků ve prospěch zaměstnance; u zaměstnavatele, který nevede účetnictví, jen částka kterou zaměstnavatele poskytl zaměstnanci přímo nebo nepřímo v jeho prospěch a je uvedena ve výdajích bez ohledu na to, zda výdaj je či není u zaměstnavatele daňově uznatelný. U zaměstnavatele, který vykazuje výdaje v paušální částce se za příjem zúčtovaný zaměstnanci považují příjmy, které zaměstnanec přijal a zaměstnavatel musel vynaložit příslušnou částku ve prospěch zaměstnance.

   Nově se tedy při stanovení vyměřovacích základů pro pojistné vychází ze zdanitelných příjmů, které zúčtoval zaměstnavatel konkrétnímu zaměstnanci, nikoliv z příjmů, které zaměstnanci zúčtovány nebyly. Jestliže například zaměstnavatel zajišťuje dopravu do zaměstnání autobusem prostřednictvím smluvního dopravce a náklady s tím spojené hradí dopravci bez ohledu, zda a kdy jeho zaměstnanci pro svoji dopravu takový dopravní prostředek použili, nejsou tyto náklady zúčtovány v souvislosti se zaměstnáním konkrétních zaměstnanců. Zaměstnavatel v daném případě totiž účtuje o celkových nákladech na dopravu a pro účely zdanění u zaměstnanců vychází z ceny obvyklého jízdného při hromadné dopravě osob (celkové náklady na dopravu obvykle nerozúčtuje na konkrétní zaměstnance). K obdobné situaci dochází při bezplatném poskytnutí služebního motorového vozidla zaměstnanci pro soukromé účely, kde se při ocenění této nepeněžní výhody pro účely zdanění u zaměstnance vychází z 1% vstupní ceny motorového vozidla a o nákladech vynaložených na tuto zaměstnaneckou výhodu se prakticky neúčtuje.

   Nově vstupují do vyměřovacích základů pro pojistné i nepeněžní příjmy poskytnuté zaměstnanci za zvýhodněnou cenu formou výrobků a služeb nebo majetku, nikoliv však s vazbou na cenu obvyklou (jako pro účely zdanění), ale jak je výše uvedeno, s vazbou na výši účtovaných nákladů nebo úbytku prostředků u zaměstnavatele. To znamená u zaměstnavatele, který vede účetnictví, půjde o částku odpovídající rozdílu mezi účetní hodnotou a cenou, za kterou bylo nepeněžní plnění poskytnuto; u zaměstnavatele který vede daňovou evidenci to bude rozdíl mezi „účetní cenou“ poskytnutého plnění podle zákona o účetnictví (jako kdyby účetnictví vedl) a zvýhodněnou cenou, za kterou bylo nepeněžní plnění zaměstnanci poskytnuto (obdobně se postupuje u zaměstnavatele, který uplatňuje výdaje v paušální částce).

   Do vyměřovacích základů pro pojistné se nadále nezahrnují příjmy, které nezakládají účast na nemocenském nebo na důchodovém pojištění, např. příjmy ze zaměstnání malého rozsahu nebo příjmy plynoucí na základě dohod o provedení práce atp.

   Výjimky, kdy příjmy nevstupují do vyměřovacích základů pro pojistné u zaměstnance resp. bývalého zaměstnance, jsou taxativně stanoveny v pojistných zákonech (i když se v některých případech jedná o zdanitelné příjmy). Jsou to :

      C) DAŇOVÁ UZNATELNOST VÝDAJŮ (NÁKLADŮ) VYNALOŽENÝCH NA PRÁVA ZAMĚSTNANCŮ
S účinností od 1. 1. 2007 pokud ZDP nebo jiný zákon nestanoví jinak (až na stanovené výjimky), je u zaměstnavatele daňová uznatelnost různých výdajů (nákladů) vynaložených na péči o zaměstnance koncepčně podmíněna tzv. daňovou triádou, tzn. jednak jejich zahrnutím u zaměstnance do vyměřovacího základu pro pojistné na soc. zabezpečení a na zdravotní pojištění (samozřejmě s dopadem pojistného také na straně zaměstnavatele) a jednak jejich zdaněním daní z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků.

Dle právní úpravy platné do konce roku 2006 byla daňová uznatelnost výdajů (nákladů) vynaložených na různé zaměstnanecké výhody (plnění vedle odměny za práci) omezena dvěma způsoby:

   Nová právní úprava v ZDP s účinností od 1.1.2007 obsažená v doprovodném zákoně k zákoníku práce přináší v této oblasti pro zaměstnavatele dvě zásadní změny:

   Z výše uvedeného vyplývá, že plnění vynaložená na sjednaná práva (nároky) zaměstnanců není nově možné zahrnout do daňově uznatelných nákladů (výdajů) za okolností, že tomu brání určitá omezení, limit nebo jiná podmínka, kterou nelze překročit (stanovená v ZDP nebo jiném obecně platném předpise), tj. i když půjde u zaměstnance o zdanitelný příjem, ze kterého se platí pojistné, resp. i pokud bude takové plnění sjednáno v kolektivní smlouvě, vnitřním předpisem nebo v pracovní či jiné smlouvě.

   CO SE ROZUMÍ PRACOVNÍMI A SOCIÁLNÍMI PODMÍNKAMI

   Pracovní podmínky definuje ust. § 224 zákoníku práce (jedná se zejména o bezpečný výkon práce, vytváření podmínek pro uspokojování kulturních, rekreačních a tělovýchovných potřeb a zájmů zaměstnanců, odborný rozvoj, stravování a zvláštní pracovní podmínky některých zaměstnanců). Tuto úpravu nutno chápat ale jako úpravu minimální, tj. zaměstnavatelé můžou přiznat zaměstnancům tuto péči ve větším rozsahu a může se tak stát na základě ujednání ve smlouvě (především kolektivní), popřípadě ve vnitřním předpise.

   Co se rozumí sociálními podmínkami však není definováno ani v zákoníku práce, ani v zákoně o daních z příjmů. Je nutné v této souvislosti odpovědět na otázku, zda se bude vycházet v těchto případech z jiných obecně platných právních předpisů, např. z vyhlášky o FKSP, ze zákona o sociálních službách apod. (pak by ale rozsah těchto plnění byl velice omezen a zavedení systémových změn v ZDP a pojistných zákonech by prakticky nesplňovalo svůj cíl), anebo zda pod sociální podmínky lze zahrnovat všechno, co souvisí se životními potřebami zaměstnanců. Ministerstvo financí se přiklonilo k širšímu pojetí, dle kterého lze jako sociální podmínky charakterizovat vším, co souvisí s potřebami zaměstnanců. Daňový problém by neměl vznikat tam, kde naplňování příslušných práv bude podléhat režimu tzv. „daňové triády“ (zdaněno a zpojistněno), čímž bude docíleno stejného efektu jako při standardním mzdovém plnění a současně se bude jednat o výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu § 24 odst. 1 ZDP. Zvýšená opatrnost by měla souviset s plněními, která tento princip triády nenaplňují a jejich uplatňování sleduje „daňovou a pojistnou optimalizaci“.

   VYJÍMKY, KDY JE DAŇOVÁ UZNATELNOST OMEZENA
Zákon o daních z příjmů daňovou uznatelnost některých výdajů (nákladů) vynakládaných na zaměstnance v některých případech značným způsobem omezuje, například:
   - v § 25 odst. 1 písm. j) ZDP jsou za nedaňové prohlášeny výdaje nad limity stanovené ZDP nebo zvláštními zákony,
   - v § 25 odst. 1 písm. t) ZDP je omezena daňová uznatelnost výdajů na reprezentaci, např. na pohoštění, občerstvení a dary (též dary poskytnuté zaměstnancům),
   - v § 25 odst. 1 písm. k) ZDP jsou za nedaňové prohlášeny výdaje (náklady) převyšující příjmy v zařízeních k uspokojování potřeb zaměstnanců nebo jiných osob,
   - v § 24 odst. 2 písm. j) body 1 až 4 ZDP jsou omezeny daňové výdaje (náklady) vynakládané na pracovní podmínky, péči o zdraví a zvýšený rozsah doby odpočinku zaměstnanců vynaložených na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a hygienické vybavení pracovišť, včetně ochranných nápojů, příspěvků na závodní stravování, závodní preventivní péči, lékařské prohlídky a vyšetření, provoz učilišť a vzdělávacích zařízení, na vzdělávání a rekvalifikace zaměstnanců zabezpečovanou jinými subjekty,
   - v § 24 odst. 2 písm. zg) ZDP jsou stanoveny podmínky pro daňové výdaje (náklady) vynaložené na dopravu do zaměstnání a ze zaměstnání zajišťované zaměstnavatelem,
   - v § 24 odst. 2 písm. zu) ZDP je limitována daňová uznatelnost přechodného ubytování,
   - v § 24 odst. 2 písm. zj) a zo) ZDP jsou limitovány výdaje (náklady) vynaložené na penzijní připojištění se státním příspěvkem a soukromé životní pojištění placené zaměstnavatelem za zaměstnance,
   - v § 24 odst. 2 písm. w) ZDP je omezena mj. také daňová uznatelnost nabývacích cen akcií do výše příjmů z jejich prodeje (např. při odměňování v rámci tzv. opčního programu),
   - v § 24 odst. 1 ZDP, které nelze také opomenout, jsou za daňově uznatelné prohlášeny výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů zaměstnavatele (toto ustanovení může využít např. správce daně zejména v případě, půjde-li o plnění - sjednané právo, u něhož nebude fungovat daňová triáda apod.).

   DAŇOVÁ UZNATELNOST PENĚŽNÍCH PLNĚNÍ VEDLE MZDY

   K zásadní změně z pohledu daňové uznatelnosti dochází od roku 2007 v souvislosti se zrušením omezení v ust. § 25 odst. 1 písm. d) ZDP, podle kterého peněžní plnění poskytovaná zaměstnanci vedle mzdy nebyla daňově uznatelná, jestliže nárok na tato plnění nestanovil zvláštní předpis. Nově tato peněžní plnění můžou být daňově uznatelná za podmínky, že

   VÝDAJE NA DOPRAVU DO ZAMĚSTNÁNÍ ZAJIŠŤOVANOU ZAMĚSTNAVATELEM

   Od roku 2006 jsou podle § 24 odst. 2 písm. zg) ZDP pro zaměstnavatele daňově uznatelnými výdaje (náklady) vynaložené na do­pravu zaměstnanců do zaměstnání a ze zaměstnání, ale tato daňová výhoda je zde limitována podmínkou: za­městnavatel musí svoz zaměstnanců na pracoviště zajišťovat vlastními nebo pronajatými dopravními prostředky anebo dopravními prostředky smluvního dopravce a za dopravní pro­středky se pro účely tohoto ustanovení považují jen motorová vozidla pro přepravu deseti a více osob (mající charakter hromadných dopravních prostředků). U zaměstnanců se zmíněné plnění, je-li poskytováno bezplatně a nebo za cenu nižší, než je cena obvyklá, musí zdanit jako mzda v souladu s ust. § 6 odst. 3 ZDP (nejedná se o příjem osvobozený od daně).

   Jestliže zaměstnavatel zajišťuje dopravu svých zaměstnanců do zaměstnání a po svých zaměstnancích nepožaduje úhradu za poskytnutou službu, posoudí se nepeněžní zvýhodnění u zaměst­nance jako zdanitelný příjem ze závislé činnosti, a to ve výši ceny ob­vyklé (např. ceny jízdenky ve veřejné hromadné přepravě osob), i když výdaje s tím spojené (daňově uznatelné) jsou u za­městnavatele případně vyšší. To znamená, že předmětem zdanění nejsou u zaměstnance veškeré náklady zaměstnavatele související ze zajištěním dopravy zaměstnanců do zaměstnání. Proto částky, které jsou u zaměstnance zdaněny, nevstupují od 1.1.2007 do vyměřovacích základů pro zákonné pojistné na sociální zabezpečení a všeobecné zdravotní pojištění. Nebo-li k placení pojistného by došlo pouze v případě, že zaměstnavatel by celkové náklady rozúčtoval na zaměstnance jako jejich zdanitelný příjem (nepeněžní).

   Pokud by se ale zaměstnavatel se zaměstnancem dohodl, že mu bude hradit výdaje na dopravu do zaměstnání např. vlastním osobním vozidlem nebo taxíkem, pak by mohlo jít o daňově uznatelný výdaj (náklad) jen za podmínek stanovených v ust. § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP a § 24 odst.1 ZDP, tj. pokud by se jednalo o výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů zaměstnavatele. U zaměstnance by se ale v daném případě celková úhrada např. za taxík pro účely zdanění posoudila jako zdanitelný příjem ze závislé činnosti (jako cena obvyklá) a tento příjem by pak vstupoval také do vyměřovacích základů pro pojistné na sociální zabezpečení a na zdravotní pojištění (byl by celý zúčtován na konkrétního zaměstnance).

   VÝDAJE NA PŘECHODNÉ UBYTOVÁNÍ

   Podle § 24 odst. 2 písm. zu) ZDP jsou pro zaměstnavatele již od r. 2006 prohlášeny za daňově uznatelné výdaje (náklady) vynaložené na přechodné ubytování zaměstnance, s výjimkou ubytování zajištěného v rodinném domě nebo bytě, nejde-li o ubytování při pracovní cestě a maximálně do výše 3.500 Kč měsíčně (za jednoho zaměstnance), poskytované jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce, pokud obec přechodného ubytování není shodná s obcí, kde má zaměstnanec bydliště (stálý byt s úmyslem se zde trvale zdržovat). To znamená, že částky nad stanovený limit musí zaměstnavatel také v roce 2007 hradit z daňově neuznatelných výdajů (nákladů), i pokud by je poskytoval za splnění nových podmínek stanovených v ust. § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP (jako tzv. zaměstnanecký benefit).

   Na straně zaměstnance je ale podle § 6 odst. 9 písm. k) ZDP hodnota přechodného ubytování poskytovaná jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce za stanovených podmínek zcela osvobozena od daně z příjmů a daňové osvobození se vztahuje také na přechodné ubytování zajištěné příp. v rodinném domě nebo bytě (navíc daňové osvobození zde není podmíněno úhradou ze sociálního fondu, zisku po zdanění, apod.). V případě, že by zaměstnavatel hradil zaměstnanci od r. 2007 přechodné ubytování např. v rodinném domě nebo bytě na základě ujednání v pracovní smlouvě [jako zaměstnanecký benefit dle § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP], jednalo by se o daňově uznatelný náklad jen za splnění podmínek stanovených v ust. § 24 odst. 1 ZDP, tzn. půjde-li o výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů zaměstnavatele.

   VZDĚLÁNÁNÍ ZAMĚSTNANCŮ (ODBORNÝ ROZVOJ) V R.2007
Podle ust. § 227 až 235 nového ZP zaměstnavatel pečuje o odborný rozvoj zaměstnanců, kterým se rozumí zaškolení a zaučení (u zaměstnanců, kteří nastupují do zaměstnání bez kvalifikace), odborná praxe absolventů škol, prohlubování kvalifikace a zvyšování kvalifikace.

   Prohlubováním kvalifikace se rozumí její průběžné doplňování, udržování a obnovování, kterým se nemění její podstata a které umožňuje zaměstnanci sjednaný výkon práce (může jít o školení, studium nebo jiné formy vzdělávání). Prohlubování kvalifikace se považuje za výkon práce, za který náleží zaměstnanci mzda nebo plat (zaměstnanec je povinen prohlubovat si svoji kvalifikaci). Výdaje na prohlubování kvalifikace hradí zaměstnavatel a zaměstnanec se na tom může podílet (např. může být též uzavřena tzv. kvalifikační dohoda).

   Zvýšením kvalifikace se rozumí změna hodnoty kvalifikace (zvýšení, získání nebo rozšíření). Jedná se o školení, studium, vzdělávání, nebo jinou formu přípravy k dosažení vyššího stupně vzdělání, která je v souladu s potřebou zaměstnavatele. Zaměstnanci po dobu zvyšování kvalifikace přísluší pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu, která se posoudí u zaměstnance jako zdanitelný příjmem ze závislé činnosti a u zaměstnavatele jako daňový výdaj - náklad. Zaměstnavatel může se zaměstnancem v těchto případech uzavřít tzv. kvalifikační dohodu.

   Na straně zaměstnavatele jsou podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP za daňově uznatelné prohlášeny výdaje (náklady) na vzdělávání a rekvalifikaci zaměstnanců zabezpečovanou jinými subjekty. Vzdělávání zaměstnanců ZDP blíže nedefinuje a za vzdělávání lze tedy považovat v souladu s novým zákoníkem práce jak výdaje zaměstnavatele vynaložené na prohlubování kvalifikace, tak i na zvyšování kvalifikace včetně školení, studia, nebo jiné formy přípravy k dosažení vyššího stupně vzdělání, ovšem za předpokladu, že toto vzdělávání je v souladu s potřebou zaměstnavatele. Pokud ovšem vzdělávání nesouvisí s podnikáním zaměstnavatele či není v souladu s jeho potřebami, nelze výdaje na takové vzdělávání považovat u zaměstnavatele za daňově uznatelné [nelze aplikovat ust. § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP].

   Podle § 6 odst. 9 písm. a) ZDP jsou osvobozeny od daně z příjmů částky vynaložené zaměstnavatelem na doškolování zaměstnanců za podmínky, že souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele (je v souladu s jeho potřebami). Toto osvobození se samozřejmě nevztahuje na částky vyplacené zaměstnancům jako mzda (plat) a jak je výslovně uvedeno v tomto ustanovení, ani jako náhrada za ušlý příjem (náhrada mzdy, studijní příspěvek apod.) za dobu nepřítomnosti zaměstnance.

   Doškolováním se rozumí všechny formy vzdělávání včetně rekvalifikací (§ 108 až 110 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti), při kterých není dosažen vyšší stupeň vzdělání. Za doškolování však nelze považovat např.studia na střední škole při zaměstnaní, které končí maturitní, závěrečnou zkouškou či absolutoriem, nebo studia na vysokých školách v rámci akreditovaného studijního programu - bakalářského, magisterského a doktorského (které se považuje dle zvláštních právních předpisů za tzv. soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání). Za doškolování nelze považovat ani školení, studium nebo jinou formu vzdělávání, které nesouvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele (které není v souladu s potřebami zaměstnavatele). To znamená, že částky na dosažení vyššího stupně vzdělání uhrazené z daňově uznatelných nákladů by se musely na straně zaměstnance posoudit jako zdanitelný příjem ze závislé činnosti, ze kterého se platí též pojistné (tento příjem může být osvobozen od daně z příjmů u zaměstnance jen za podmínek stanovených v ust. § 6 odst. 9 písm. d) ZDP).

   Podle § 6 odst. 9 písm. d) ZDP je osvobozeno od daně z příjmů u zaměstnance nepeněžní plnění hrazené zaměstnavatelem ze stanovených zdrojů (např. FKSP, sociálního fondu, ze zisku po zdanění případně na vrub daňově neuznatelných výdajů (nákladů) a poskytnuté zaměstnanci nebo jeho rodinným příslušníkům ve formě možnosti používat vzdělávací zařízení. To tedy znamená, že pokud by zaměstnavatel hradil zaměstnanci z vymezených finančních prostředků např. studium, které vede k získání vyššího stupně vzdělání a nebo které není v souladu s potřebami zaměstnavatele, jednalo by se na straně zaměstnance o příjem osvobozený od daně z příjmů ze závislé činnosti (ze kterého se neplatí ani pojistné).

   Od 1.1.2007 je také možné, aby nepeněžní plnění „ve formě možnosti použití vzdělávacích zařízení“ poskytoval zaměstnavatel zaměstnancům za podmínek stanovených v režimu nového ust. § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP (jako zaměstnanecký benefit). V takovém případě by se ovšem zmíněné nepeněžní plnění u zaměstnance posoudilo jako zdanitelný příjem ze závislé činnosti, ze kterého by se platilo též pojistné a na straně zaměstnavatele nově jako daňový výdaj (náklad).

   ORIENTAČNÍ ZNÁZORNĚNÍ ZMĚN, KE KTERÝM DOŠLO PŘI POSUZOVANÍ NĚKTERÝCH VYBRANÝCH PLNĚNÍ POSKYTOVANÝCH ZAMĚSTNAVATELEM ZAMĚSTNANCŮM V OBLASTI DANĚ Z PŘÍJMŮ A ZÁKONNÉHO POJIŠTĚNÍ
(tabulka je určena jen pro účely základní orientace v nové právní úpravě a nemůže vyčerpávajícím způsobem zohlednit všechny situace)