3/ PRAVIDELNÉ PRACOVIŠTĚ PRO ÚČELY CESTOVNÍCH NÁHRAD

   V poslední době se objevila řada dotazů k možnosti sjednání pravidelného pracoviště pro účely cestovních náhrad v místě pobytu zaměstnance. Tuto možnost nový ZP ze zrušeného zákona o cestovních náhradách nepřevzal, takže by mohla být pouze sjednána v rámci zásady, co není zakázáno, je dovoleno.
   V jednom z posledních výkladů k cestovním náhradám je uvedeno, že z pojmu „pravidelné pracoviště“ vyplývá to, že zde bude zaměstnanec skutečně vykonávat svou práci pravidelně, tzn., že by to mělo být místo, kde má „svůj pracovní stůl či prostor“. Pokud bychom vzali tuto formulaci doslovně, nemělo by se zaměstnanci stanovovat jako pravidelné pracoviště místo jeho pobytu, protože ve většině případů podmínku skutečného a pravidelného výkonu práce v místě svého pobytu nesplní… Toto místo pobytu se jako pravidelné pracoviště sjednává především u obchodních zástupců, u zaměstnanců stavebních firem apod.
    JAK ALE URČIT PRAVIDELNÉ PRACOVIŠTĚ, ABYCHOM MOHLI I NADÁLE POSKYTOVAT ZAMĚSTNANCŮM CESTOVNÍ NÁHRADY JIŽ Z MÍSTA JEJICH POBYTU? 
   V tomto případě stanovíme zaměstnanci pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad tam, kde skutečně může vykonávat svou práci (např. sídlo firmy) a jelikož podle § 153 odst. 1 ZP určuje podmínky pracovní cesty včetně doby a místa jejího nástupu zaměstnavatel, určíme mu jako počátek pracovní cesty místo jeho bydliště (pobytu). Pokud by zaměstnanec projížděl místem svého pravidelného pracoviště, avšak nezahájil by zde výkon práce, jedná se tzv. „průjezd pravidelným pracovištěm“ bez přerušení pracovní cesty, která pokračuje do místa výkonu práce a ukončena může být opět v místě bydliště (pobytu) zaměstnance.
   Pokud by jste se rozhodli pro tuto možnost řešení chybějícího „pracovního stolu“, není třeba zaměstnanci určovat pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad, protože podle § 34 odst. 2 ZP by bylo pravidelným pracovištěm místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě…