3/ ZMĚNY V ZÁKONU O NEMOCENSKÉM POJIŠTĚNÍ

    Změny v zákonu o nemocenském pojištění začnou platit prvním kalendářním dnem měsíce následujícího po jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů. Pokud bude schvalovací proces dokončen do konce roku 2011 a zákon bude vyhlášen ještě v prosinci, budou změny platit od 1. 1. 2012. Jestliže dojde k vyhlášení zákona až v měsíci lednu, bude zákon platit od 1. 2. 2012. Pro naši práci jsou nejdůležitější tyto změny:

    V § 5 písm. a) se doplňují body 16 až 20, to jsou nově pojištěné skupiny:

    16. společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni, a ředitelé obecně prospěšné společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni,

    17. prokuristé, pokud se jejich příjem z činnosti prokuristy považuje za příjem ze závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů,

    18. členové kolektivních orgánů právnické osoby, kteří jsou za činnost v těchto orgánech odměňováni, pokud se jejich příjem za činnost v těchto orgánech považuje za příjem ze závislé činnosti nebo funkční požitky  podle zákona o daních z příjmů,

    19. likvidátoři,  pokud  se jejich  příjem z činnosti  likvidátora  považuje  za  příjem  ze závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů,

    20. vedoucí organizačních složek právnické osoby uvedených v § 167c, jejichž místo výkonu  práce je trvale v České republice.

    Z toho vyplývá, že od účinnosti zákona budou nemocensky pojištěni opět společníci a jednatelé s. r. o. a také členové kolektivních orgánů (představenstvo, dozorčí rada apod.), pokud jsou jejich příjmy považovány za příjmy ze závislé činnosti (a to jsou, viz § 6 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů). Tím, že budou jednatelé a členové statutárních orgánů nemocensky a důchodově pojištěni, odpadnou do budoucna i problémy s judikátem, který napadal souběh pracovněprávního a obchodněprávního vztahu u jedné organizace. Nově se bude ze všech těchto vztahů odvádět všechno, takže si „šéfové“ musí zvolit, z jakého vztahu bude pojištěn… Pokud by jednatelé nebo členové statutárních orgánů pracovali na základě obchodněprávního vztahu, nenáležela by jim v případě pracovní neschopnosti náhrada mzdy v prvních 21. kal. dnech jejího trvání.

    V § 6 (podmínky účasti na pojištění) se mění odst. 3 takto:

    (3) Zaměstnanci jsou účastni pojištění též, jestliže jejich zaměstnání nemělo trvat a ani netrvalo déle než 14 kalendářních dnů, pokud zaměstnanec vykonával v kalendářním měsíci u téhož zaměstnavatele více těchto zaměstnání a úhrn započitatelných příjmů z těchto zaměstnání dosáhl v kalendářním měsíci aspoň částku rozhodného příjmu; zaměstnanci jsou účastni pojištění nejvýše po dobu trvání takových zaměstnání v tomto kalendářním měsíci. Za téhož zaměstnavatele se přitom považuje též právní nástupce zaměstnavatele.

    Z tohoto nového odstavce vyplývá, že se příjmy z tzv. „krátkodobých zaměstnání“ budou v kalendářním měsíci sčítat a dosáhnou-li alespoň 2500 Kč, budou v tomto měsíci nemocensky pojištěni.

    V § 8 (souběh pojištění z více zaměstnání) se doplnil text: „Je-li však společník společnosti s ručením omezeným současně jednatelem téže společnosti s ručením omezeným, je pojištěn z těchto činností jen jednou“.

    V § 10 (vznik a zánik pojištění) se doplnilo, kdy vzniká a zaniká pojištění nově pojištěných skupin zaměstnanců (společníci, jednatelé, členové statutárních orgánů). Např. jednateli vzniká pojištění dnem, kdy začal konat práci a končí dnem ukončení této práce.

    V § 10 odst. 4 se doplnilo, že v případě navazujícího znovuzvolení člena kolektivního orgánu do funkce, se nebude jednat o zánik pojištění, ale o pokračování pojištění. Musí na sebe ale bezprostředně navazovat, stejně jako je to u zaměstnanců v pracovním poměru.     POZOR: toto pokračování pojištění se nevztahuje na ostatní nově pojištěné skupiny zaměstnanců (společníci, jednatelé, prokuristé apod.)

    V § 10 se ruší odst. 9, který řešil přerušení pojištění, ale který nikdy nebyl v praxi aplikován. Stejně tak se v některých dalších paragrafech vypouští text o přerušení pojištění.

    V § 14 se ruší odst. 3, který řešil situaci, kdy zaměstnanec v době trvání zaměstnání nastoupil do dalšího zaměstnání na dobu pracovního volna v prvním zaměstnání. Pokud došlo k pojistné události, náležely mu dávky pouze z dalšího zaměstnání. Po zrušení tohoto ustanovení budou dávky náležet z obou těchto činností. Tento odstavec ztěžoval situaci hlavně ženám, které si při rodičovské dovolené přivydělávaly u jiného zaměstnavatele a potom např. měly nastoupit na další peněžitou pomoc v mateřství.

    V návaznosti na zrušení odst. 3 v § 14 se ruší v § 15 odst. 4 písm. b), takže ochranná lhůta z dalšího zaměstnání bude plynout.

    V § 18 odst. 5 se u vzniku sociální události v měsíci vstupu do zaměstnání doplnil nový text, takže zní takto:

    Jestliže sociální událost u zaměstnance vznikla v kalendářním měsíci, v němž vzniklo pojištění zaměstnance, je rozhodným obdobím období od vzniku pojištění zaměstnance do konce tohoto kalendářního měsíce a pokud zaměstnání netrvalo do konce tohoto kalendářního měsíce, do dne, kterým zaměstnání skončilo.

    Z toho vyplývá, že pokud např. zaměstnanec nastoupí do zaměstnání 5. dne v měsíci a toto zaměstnání ukončí k 25. dni měsíce o potom v ochranné době onemocní bude rozhodným obdobím doba od 5. do 25. dne a nikoliv již do konce měsíce. Zde docházelo k rozmělnění denního vyměřovacího základu.

    V § 18 se mění věta první v odst. 6 takto:

    Nemá-li zaměstnanec v rozhodném období stanoveném podle odstavce 3 vyměřovací základ nebo není-li v rozhodném období alespoň 7 kalendářních dnů, jimiž se dělí vyměřovací základ, je rozhodným obdobím první předchozí kalendářní rok, v němž byl dosažen započitatelný příjem a je v něm alespoň 30 kalendářních dnů, jimiž se dělí vyměřovací základ.

    Tzn., že v rozhodném období (12 kalendářních měsíců) musí být nově alespoň 7 kal. dnů. Pokud není, musíme hledat předchozí kalendářní rok, kde bude započitatelný příjem a alespoň 30 kal. dnů. 

    V § 18 odst. 7, kde jsou řešeny vyloučené dny, se vypouští to, že se nesměly vylučovat dny pracovního volna bez náhrady příjmu. Takže od účinnosti zákona se budou dny neplaceného volna opět vylučovat. Toto mělo velice nepříznivý dopad na ženy, které si požádaly o neplacené volno do 4 let věku dítěte a potom nastoupily do práce a onemocněly nebo ošetřovaly dítě.

    V § 19 odst. 1 se ruší písm. c) a d), což znamená, že se již nebude za vznik pojištění v případě přiznání invalidity považovat den, v němž byla uznána invalidita, ale rozhodné období se zjistí z předchozích 12 kal. měsíců.

    V § 19 odst. 6 dochází ke změně u rozhodného období, pokud není rozhodným obdobím 12 kalendářních měsíců (tj. vstup do zaměstnání v průběhu roku, pokud není celých 12 kalendářních měsíců nebo vznik sociální události v měsíci vstupu do zaměstnání - § 18 odst. 4 a 5). Nově musí být v rozhodném období alespoň 7 kalendářních dnů, jimiž se dělí vyměřovací základ (dosud stačilo 5 kalendářních dnů). Takže nově musí být v jakémkoliv rozhodném období vždy alespoň 7 kalendářních dnů ve všech případech vzniku pracovní neschopnosti nebo jiné sociální události. V případě, že není v rozhodném období alespoň 7 kalendářních dnů použije se u těchto skupin příjem, kterého by zaměstnanec zřejmě dosáhl.

    Na konec odst. 6 se vkládá ještě tento text: Jde-li o zaměstnání malého rozsahu, považuje se v tomto případě za denní vyměřovací základ jedna třicetina vyměřovacího základu zaměstnance dosaženého v kalendářním měsíci, v němž vznikla sociální událost.

    Tzn., že u zaměstnání malého rozsahu se nepoužije příjem, kterého by zaměstnanec zřejmě dosáhl, ale jedna třicetina vyměřovacího základu.

    V § 19 odst. 7 se u zaměstnanců, u kterých není předchozí kalendářní rok s alespoň 30 kalendářními dny, se považuje za denní vyměřovací základ jedna třicetina započitatelného příjmu, kterého by zaměstnanec zřejmě dosáhl v kalendářním měsíci, v němž vznikla sociální událost.

    V § 19 se vkládá nový odstavec 13, který zní:

    (13) Nemůže-li příslušný orgán nemocenského pojištění zjistit vyměřovací základy zaměstnance za jednotlivé kalendářní měsíce rozhodného období, považuje se za vyměřovací základ zaměstnance za jednotlivý kalendářní měsíc minimální mzda platná v kalendářním měsíci; to neplatí u zaměstnání malého rozsahu.

    Toto může nastat např. v případě, že zaměstnavatel zanikl a nevyplnil přílohu k žádosti o dávku NP.

    V § 28 se doplňuje nový odstavec 7, který zní:

    (7) Nemocenské se nevyplácí po dni, kterým končí dočasná pracovní neschopnost podle § 59 odst. 2, i když den ukončení dočasné pracovní neschopnosti nebyl vyznačen na rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti.

    Z tohoto odstavce vyplývá, že v případě přiznání invalidity se zastaví výplata nemocenského až třicátým dnem, následujícím po dni přiznání invalidity.

     V § 32 odst. 1 se na konci písm. e) doplnil text, z kterého vyplývá, že si po dohodě obou z manželů může převzít peněžitou pomoc otec dítěte nebo manžel ženy, která dítě porodila, ale nejméně na 7 kalendářních dnů po sobě jdoucích (dosud mohl i jen na jeden den).

    V § 36 se zároveň s touto změnou doplnil odst. 3, podle kterého se peněžitá pomoc nevyplácí muži, který převzal peněžitou pomoc a není splněna podmínka nejméně na 7 kalendářních dnů.

    Podle přechodného ustanovení neplatí podmínka 7 kal. dnů na případy, kdy vznikl nárok na peněžitou pomoc před účinností zákona.

    V § 39 odst. 5 a v § 42 odst. 4 se doplnilo, že členové statutárních orgánů nebudou mít nárok na ošetřovné a vyrovnávací příspěvek v těhotenství.

    V § 39 se doplnil nový odst. 6, podle kterého nemá pojištěnec nárok na ošetřovné v době, kdy pobírá od zaměstnavatele náhradu mzdy v době prvních 21 kal. dnů pracovní neschopnosti.

    Podle změněného § 50 lze nově uzavřít dohodu o srážkách z dávek NP i na pohledávku dlužného výživného.

    V § 56 se doplňuje nový odst. 6, který řeší povolování vycházek lékařem a zní:

    Vycházky podle odstavce 2 písm. c) může ošetřující lékař povolit pouze v rozsahu, který odpovídá zdravotnímu stavu dočasně práce neschopného pojištěnce a který nenarušuje stanovený léčebný režim. Ošetřující lékař může vycházky povolit podle věty první nejvýše v celkovém rozsahu 6 hodin denně, a to v době od 7 hodin do 19 hodin; přitom vymezí konkrétní časový úsek nebo úseky těchto vycházek. Výjimečně může ošetřující lékař v případech, kdy mimořádně náročný léčebný plán, probíhající intenzivní léčba, nepříznivé vedlejší účinky léčby nebo celkově závažný zdravotní stav neumožňují pojištěnci, aby využil pevně stanovenou dobu vycházek, na žádost dočasně práce neschopného pojištěnce a po předchozím písemném souhlasu příslušného orgánu nemocenského pojištění uděleného na základě žádosti ošetřujícího lékaře povolit, aby si tento pojištěnec volil dobu vycházek podle svého aktuálního zdravotního stavu. Povolit vycházky podle věty třetí lze nejvýše na dobu 3 měsíců; takto lze vycházky povolit i opakovaně.

    Zde dochází k zpřísnění v povolování vycházek, kdy je již lékař nebude moci povolovat bez jakéhokoliv omezení a jejich rozsah bude uveden na neschopence, čímž se zlepší možnosti kontroly ze strany zaměstnavatele.

    V § 61 písm. j) se doplnilo mezi povinnosti ošetřujícího lékaře to, že musí potvrdit pojištěnci na předepsaném tiskopise nejméně 1x za měsíc trvání pracovní neschopnosti a v případě, že je delší než 21 kalendářních dnů, její trvání k 21. kalendářnímu dni.

    Tzn., že zde se doplnila jednoznačně povinnost lékaře vydat minimálně 1x za měsíc tzv. „lístek na peníze“.

    Stejnou povinnost má nově lékař i u ošetřovného (§ 69), kdy musí alespoň 1x za měsíc vystavit trvání potřeby ošetřování. To bude aktuální v případě, že bude ošetřovné přecházet do dalšího měsíce.

     V § 84 odst. 2 se mezi úkoly OSSZ doplnilo nové písm. u), které zní:

    u) vystavují na žádost zaměstnavatele pro účely výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku poskytované z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání písemné potvrzení o plné výši nemocenského; toto potvrzení vystavují okresní správy sociálního zabezpečení též na žádost příslušného služebního útvaru pro účely výpočtu náhrady za ztrátu na služebním příjmu.

    Z toho vyplývá, že od účinnosti zákona bude moci zaměstnavatel požádat OSSZ o písemné potvrzení, kolik bylo zaměstnanci, který má nárok na náhradu za ztrátu na výdělku, vyplaceno na nemocenském.

    Do § 116 odst. 5 se mezi údaje, které sdělují OSSZ zaměstnavatelům, doplnila písm. c) a d), která zní:

    c)  že výše nemocenského za kalendářní den se stanoví sazbou 50 % podle § 31, a to do 8 dnů ode dne, kdy orgán nemocenského pojištění zjistil skutečnosti, které mají za  následek stanovení nemocenského v této výši,

    d)  údaje potřebné pro provádění výkonu rozhodnutí formou srážek ze mzdy, a to do 8 dnů ode dne, kdy orgán nemocenského pojištění tyto údaje zjistil; orgán nemocenského pojištění tyto údaje sděluje jen tehdy, pokud sám provádí výkon rozhodnutí srážkou z dávek.

    Z písm. d) vyplývá, že pokud OSSZ provádí srážky z dávek NP, je povinna údaje potřebné pro jejich provádění sdělit zaměstnavateli.

    Podle doplněného písm. e) do § 116 odst. 6 sděluje OSSZ zaměstnavateli na jeho žádost čerpání podpůrčí doby jeho zaměstnance.

    Podle přechodných ustanovení je ten, kdo plnil povinnosti zaměstnavatele ke dni předcházejícímu účinnosti zákona u společníků, jednatelů, prokuristů nebo členů statutárních orgánů, povinen do 30 dnů od účinnosti zákona, je přihlásit na OSSZ. Těmto nově pojištěným skupinám vzniká pojištění dnem účinnosti zákona a rozhodným obdobím je období od účinnosti zákona. Tzn. že je budeme přihlašovat buď do 30. ledna 2012 (v případě, že bude zákon vyhlášen v prosinci) nebo do 1. března 2012, pokud by byl zákon vyhlášen až v měsíci lednu (rok 2012 je přestupný proto by 30 dnů uplynulo až 1. 3. 2012).