6/ UKONČENÍ PRACOVNÍHO POMĚRU NA DOBU URČITOU OKAMŽITÝM ZRUŠENÍM ZAMĚSTNANCEM PRO NEVYPLACENÍ MZDY

   V poslední době se množí dotazy k poskytování náhrady mzdy za dobu výpovědní doby v případě okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnancem pro nevyplacení mzdy (§ 56 ZP) v případě, že měl zaměstnanec sjednán pracovní poměr na dobu určitou. Jaký by měl být správný postup zaměstnavatele při poskytování náhrady mzdy?
   Podle § 56 odst. 2 ZP „zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3.
   ZP nerozlišuje při okamžitém zrušení pracovního poměru zaměstnancem, zda se jedná o pracovní poměr na dobu určitou nebo neurčitou. Stanoví pouze, že zaměstnanci náleží náhrada mzdy za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Délku výpovědní doby řeší § 51 odst. 1 ZP tak, že výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce.
   Z tohoto vyplývá, že zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr pro nevyplacení mzdy, musí být poskytnuta náhrada mzdy nejméně ve výši dvou průměrných výdělků. Pokud by měl zaměstnavatel se zaměstnancem sjednanou delší výpovědní dobu (např. 3 měsíce), náležela by náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za 3 měsíce.
   To, že dal zaměstnanec okamžité zrušení pracovního poměru pro nevyplacení mzdy těsně před tím, než mu uplynula sjednaná doba určitá, není pro výplatu náhrady mzdy rozhodné.