Nejvyšší soud svým rozhodnutím 21 Cdo 69/2008 vydaného dne 22. 10. 2009 rozhodl ve věci sjednávání pracovního poměru na dobu určitou nejdéle dva roky takto:
   Důvod: zaměstnanec se domáhal toho, že jeho pracovní poměr na dobu určitou uzavřený dne10. 11. 2003 do 31. 7. 2004 byl prodlužován neoprávněně až do doby 30. 6. 2006.
   V té době začala platit novela ZP od 1. 3. 2004, která zavedla maximální dobu uzavírání doby určité v délce 2 let.
   Podle zaměstnance měla skončit tato doba dne 28. 2. 2006.
   Nižší soudy rozhodly, že zaměstnavatel postupoval oprávněně, protože mohl prodlužovat až do 31. 7. 2006 - podle nich se začala počítat doba 2 let až od 1. 8. 2004.

   Stanovisko Nejvyššího soudu bylo toto:
   Byl-li po dni 1.3.2004 opakovaně sjednán pracovní poměr na dobu určitou nebo prodloužen pracovní poměr na dobu určitou uzavřený podle \"dosavadních předpisů\", šlo o platný právní úkon jen tehdy, nepřesahovala-li další dohodnutá doba trvání pracovního poměru - s výjimkami uvedenými v § 30 odst.2 větě druhé a § 30 odst.3 zákoníku práce - dva roky. Nešlo však o předpoklad jediný; z ustanovení § 30 zákoníku práce totiž současně vyplývá, že musel být vzat - nešlo-li o některou ze zmíněných výjimek - zřetel též na dosavadní dobu trvání pracovního poměru na dobu určitou, počítanou - s ohledem na účinnost novely zákoníku práce provedené zákonem č. 46/2004 Sb. a na zásadu tzv. nepravé zpětné účinnosti vyjádřené v Čl. II zákona č. 46/2004 Sb. - nikoliv ode dne vzniku pracovního poměru na dobu určitou, ale ode dne účinnosti zákona č. 46/2004 Sb., tj. ode dne 1.3.2004. Závěru o tom, že opakované uzavření a prodloužení pracovního poměru na dobu určitou sjednané po 1.3.2004 se řídí \"novými předpisy\" tedy odpovídá jen takový postup, při němž byl dosavadní pracovní poměr (vzniklý do 29.2.2004) opakovaně sjednán nebo prodloužen na dobu nejvýše dvou let počítanou ode dne 1.3.2004.

   Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že pracovní poměr na dobu určitou sjednaný v době ode dne 1.6.1994 do dne 29.2.2004 bylo možné právním úkonem učiněným po 1.3.2004 prodloužit nebo opakovaně sjednat - s výjimkami uvedenými v § 30 odst.2 větě druhé a § 30 odst.3 zákoníku práce (zákona č. 65/1965 Sb. ve znění účinném od 1.3.2004 do 31.12.2006) - pouze na dobu nejvýše dvou let, počítanou ode dne 1.3.2004.

   V projednávané věci byl pracovní poměr účastníků na dobu určitou sjednán v pracovní smlouvě ze dne 10.11.2003 na dobu do 31.7.2004. V období od 1.3.2004 proto mohla být doba jeho trvání platně prodloužena jen do 29.2.2006 a nikoliv - jak dovodily soudy - až do 31.7.2006.

   Došlo-li podle \"nových předpisů\" ke sjednání pracovního poměru na dobu určitou přesahující dva roky, aniž by byla dána některá z výjimek uvedených v § 30 odst.2 a 3 zákoníku práce, tedy - řečeno jinak - aniž by byly splněny podmínky podle ustanovení § 30 odst.2 a 3 zákoníku práce, je příslušný pracovněprávní úkon účastníků v rozporu se zákonem.

   ZÁVĚR: Jakým způsobem bude tento Judikát vztažen na dobu, od kdy začne běžet doba 2 let pro uzavírání doby určité s poživateli starobních důchodů po 1. 1. 2010, budeme sledovat a včas Vás o jeho aplikaci informovat. V žádném případě ale nemůže začít běžet doba 2 let pro uzavírání opakované doby určité dříve než od 1. 1. 2010.