1/ JAK JE TO SE VZNIKEM PRACOVNÍ NESCHOPNOSTI V PŘÍPADĚ PRÁCE PŘESČAS A S POSKYTNUTÍM NÁHRADY MZDY?


   V poslední době se objevily problémy se vznikem pracovní neschopnosti u zaměstnanců, kteří pracují přesčas. Zejména je problém v posouzení, od kdy začíná pracovní neschopnost a jak vyplácet náhradu mzdy při přesčasové práci.
   Pracovní neschopnost vzniká podle § 57 odst. 2 zákona o NP dnem, v němž ji ošetřující lékař zjistil.
  Podle § 192 odst. 1 ZP náleží zaměstnanci náhrada mzdy za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny a za svátky, za které jinak přísluší náhrada mzdy nebo se plat nekrátí. Náhrada mzdy nepřísluší za první 3 takovéto dny, nejvýše však za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn. Pokud má zaměstnanec již směnu odpracovanou, počíná období 14 kalendářních dnů následujícím kalendářním dnem. Z těchto skutečností vyplývá, že náhrada mzdy se poskytuje za směny. Směnou je podle § 78 odst. 1 písm. c) ZP část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je povinen zaměstnanec na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat.
   Jaké situace s prací přesčas a uznáním pracovní neschopnosti můžou nastat?

   Pokud jej lékař uzná práce neschopným od tohoto dne, kdy má již svoji směnu odpracovanou, je prvním dnem pracovní neschopnosti následující kalendářní den. Náhrada mzdy by mu náležela až po 24. hodině v rámci prvních 3 směn resp. od čtvrté rozepsané směny.

   Pokud jej lékař uzná práce neschopným od tohoto dne, kdy neměl nařízenou směnu, je prvním dnem pracovní neschopnosti tento kalendářní den. Náhrada mzdy by mu náležela až po 24. hodině v rámci prvních 3 směn resp. od čtvrté rozepsané směny.

   Vzhledem k tomu, že náhrada mzdy náleží za směny, bude zaměstnanci náležet náhrada mzdy pouze za jeho rozepsané směny v rámci týdenní pracovní doby a nikoliv za „přesčasové směny“.

   V mnoha firmách nastává situace, že zaměstnancům pracujícím v harmonogramu, je rozepsáno více hodin než by měli odpracovat podle ročního fondu pracovní doby. Např. při týdenní pracovní době 37,5 hod. by měl mít zaměstnanec rozepsáno za kalendářní rok 2010 maximálně 1957,5 hod. V praxi je ale v některých firmách rozepsáno i o desítky hodin více. Tyto hodiny nad týdenní pracovní dobu by měly být pochopitelně prací přesčas, za které by se náhrada mzdy neměla poskytovat. Tato situace by ale neměla v praxi vůbec nastat, protože zaměstnavatel by měl v rámci rozpisu směn zajistit naplnění ročního fondu pracovní doby a přesčasové hodiny by neměl rozepisovat.