• Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 z 30. 4. 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (nahrazuje Nařízení rady (EHS) 1408/71 ze 14. 6. 1971)
• Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/2004 (nahrazuje Nařízení rady (EHS) 574/72).

   Vzhledem k tomu, že některé naše kompetentní instituce (např. ČSSZ) se k novým předpisům zatím nehlásí, pokusili jsme se udělat stručný výtah nejdůležitějších změn, které začnou od 1. 5. 2010 platit. Podrobnější výklad bude proveden na květnových seminářích, jejichž nabídka je v příloze tohoto čísla.
   Nové předpisy EU nahradily předpisy, které koordinovaly systémy sociálního zabezpečení všech členských států EU. Staré i nové předpisy EU by měly zajistit, aby migrující osoba (tj. osoba, která se za prací pohybuje po státech EU) zaměstnaná ve více zemích EU neztratila své nároky na sociální zabezpečení z důvodu jiného občanství, bydliště, nebo proto, že nesplnila potřebnou dobu pojištění stanovenou v jednotlivých státech pro vznik nároku na některou dávku. V dalším textu je Nařízení 883/2004 nazýváno Nařízením a Nařízení 987/2009 je nazýváno Prováděcím Nařízením.

   V praxi zůstávají i nadále zachovány čtyři principy koordinace:

   I. rovnost nakládání
   Článek 4 Nařízení stanoví, že osoby, na které se vztahují ustanovení Nařízení, podléhají stejným povinnostem a užívají stejných výhod podle legislativy členského státu jako ostatní státní příslušníci dotyčného státu. Tzn., že s těmito „cizinci“ musí být zacházeno stejně jako s vlastními občany.

   II. aplikace právního řádu jediného státu
   V souladu s touto zásadou nemůže dojít k situaci, aby osoba byla pojištěna ve více členských státech EU zároveň či naopak v žádném z nich.
   Základním pravidlem pro určení příslušnosti je aplikace předpisů státu, ve kterém zaměstnaná osoba vykovává výdělečnou činnost, bez ohledu na místo jejího bydliště. Výjimkou jsou tzv. „vyslaní pracovníci“ (článek 12 Nařízení), či zaměstnanci souběžně pracující na území dvou nebo více členských států EU (článek 13 Nařízení).
   Doba vyslání pracovníků se od 1. 5. 2010 prodlužuje ze současných 12 měsíců na 24 měsíců, ale bez možnosti prodloužení doby vyslání. Po dobu vyslání setrvává pracovník i nadále v pojistném systému vysílajícího státu a předpisy státu, kde pracuje se na něho nevztahují. Do doby, než budou zavedeny elektronické formuláře EU se bude vysílání provádět na tiskopisu E-101. Podle přechodného ustanovení se bude posuzovat doba vyslání učiněná před 1. 5. 2010 podle Nařízení 1408/71 (vč. tiskopisu E-101).
   V případě výkonu činnosti ve dvou nebo více členských státech EU se mění pravidla pro určení příslušnosti k právním předpisům tak, že rozhodující pro setrvání v domovském systému sociálního zabezpečení bude, že v případě zaměstnanecké činnosti pracovní doba nebo odměna činí alespoň 25% z domovského výkonu práce. Pokud je podíl nižší než 25%, je v rámci celkového hodnocení ukazatelem toho, že v domovském státě podstatná část činnosti vykonávána není a zaměstnanec bude podléhat systému sociálního zabezpečení státu, kde podstatnou část činnosti skutečně vykonává. Tuto skutečnost by měly příslušné instituce určit podle předpokladu pro období 12 kalendářních měsíců. Definitivně bude určována doba, kde skutečně podstatnou část činnosti vykonává, se zpětnou platností, a to opět příslušnou institucí.

   III. sčítání dob pojištění
   Pro účely získání nároku na některé dávky, podmíněné délkou doby pojištění nebo zaměstnání (např. důchody), se přihlédne i k dobám pojištění získaným v jiných členských státech (článek 6 Nařízení).

   IV. zachování nabytých práv (výplata dávek do ciziny)
   Podle článku 7 Nařízení se státy EU vzdávají všech doložek vyžadujících bydliště ve svém státu pro poskytování dávek. Tzn., že občan, který získal nárok na starobní důchod v ČR a odstěhuje se do Řecka, má nárok na zasílání tohoto důchodu do zahraničí.
   K této problematice se budeme postupně vracet i v dalších číslech informačního servisu.