• § 140 Zákoníku práce
• § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 zákona 586/92 Sb. o daních z příjmů
• Pokyn MF D-190 k jednotnému postupu při uplatňování zákona o daních z příjmů
• Pokyn MF D-223 k jednotnému postupu při uplatňování příspěvku na další hlavní jídlo
• Vyhláška MF 430/2001 o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě v organizačních složkách státu a státních příspěvkových organizacích

   Ze zákoníku práce vyplývá, že zaměstnavatel je povinen umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování. Tuto povinnost nemá u zaměstnanců vyslaných na pracovní cestu. V kolektivní smlouvě lze sjednat nebo ve vnitřním předpisu stanovit bližší vymezení okruhu zaměstnanců (i bývalých zaměstnanců), kterým se stravování poskytuje, organizaci tohoto stravování, způsob jeho provádění a financování zaměstnavatelem.
   Ze zákona 586/92 Sb. vyplývá, že „výdajem na pracovní a sociální podmínky jsou mimo jiné výdaje na provoz vlastních zařízení závodního stravování kromě hodnoty potravin nebo příspěvky na závodní stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů a poskytované až do výše 55% ceny jednoho hlavního jídla v průběhu jedné pracovní směny, maximálně však do výše 70% stravného při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin.
   V pokynu MF D-190 k jednotnému uplatňování zákona o daních z příjmů najdeme, že za daňový výdaj lze považovat příspěvek na jedno hlavní jídlo v průběhu jedné pracovní směny. Zaměstnavatel nemůže uplatnit příspěvek za zaměstnance, který odpracuje pouze část pracovní směny nebo je vyslán na pracovní cestu, při které mu přísluší stravné podle § 5 a § 12 zákona 119/92 Sb. o cestovních náhradách. Pro posouzení doby trvání pracovní směny je rozhodná délka pracovní směny stanovená zaměstnavatelem.
   V pokynu MF D-223 je uvedeno, že je možno uplatnit jako daňový výdaj příspěvek na další hlavní jídlo za zaměstnance, jehož pracovní doba v úhrnu s dobou přestávek v práci, bude delší než 11 hodin.
   Ve vyhl. MF 430/2001 o nákladech na závodní stravování……(tato vyhláška platí pouze pro rozpočtovou a příspěvkovou sféru) se říká, že organizace, která sama zajišťuje závodní stravování ve vlastním zařízení (nebo ve vlastním zařízení jinou organizací), poskytuje strávníkům (zaměstnanci, důchodci, kteří zde pracovali před odchodem do důchodu, žákům SOU, OU a učilišť) za sníženou úhradu jen jedno hlavní jídlo během stanovené směny (s výjimkou zaměstnanců se směnou 10 hodin a delší, kteří můžou obdržet další příspěvek), pokud jejich přítomnost v práci během této směny trvala aspoň 3 hodiny. Pokud je stravování zajištěno prostřednictvím jiného subjektu, poskytuje jej za sníženou cenu pouze vlastním zaměstnancům a žákům učilišť.

   Z těchto právních předpisů vyplývá toto:

• U ORGANIZAČNÍCH SLOŽEK STÁTU A PŘÍSPĚVKOVÝCH ORGANIZACÍ

• příspěvek zaměstnanci náleží, jestliže jeho přítomnost v práci trvala během směny alespoň 3 hodiny. Z tohoto vyplývá, že pokud zaměstnanec pracuje na zkrácený úvazek 3 hodiny denně, musí odpracovat každý den celou směnu, aby mu vznikl nárok na příspěvek.
• pokud má zaměstnanec odpracovat směnu 10 hodin nebo delší (délka směny je bez přestávek v práci), může obdržet za sníženou úhradu další hlavní jídlo v průběhu této směny.

     POZOR: v tomto případě se nejedná o případ, kdy zaměstnanec pracuje přesčas, ale o případ, že jemu rozepsaná směna přesahuje 10 hodin.

• zaměstnanci vyslanému na pracovní cestu by příspěvek náležel pouze v případě, že mu nevznikl nárok na stravné dle § 5 nebo § 12 zákona 119/92 Sb. o cestovních náhradách.

• U ZAMĚSTNAVATELŮ PODNIKATELSKÉ SFÉRY

• příspěvek je možné poskytnout pouze jeden, pokud není směna delší než 11 hod., kde by bylo možné poskytnout příspěvky dva. Rozdíl oproti „rozpočtové sféře“ o jednu hodinu je způsoben tím, že zde je brána délka směny vč. přestávek v práci.
• do délky směny se nezapočítává práce přesčas - tzn., že zaměstnanci, který má délku směny stanovenu na 7,5 hod. a pracoval v příslušný den přesčas 4 hodiny, náleží pouze jeden příspěvek. Stejně nebude náležet příspěvek zaměstnanci, který pracuje v sobotu nebo v neděli, ale nejedná se o předem rozvržené směny na tyto dny, ale o práci přesčas.
• pokud byl zaměstnanec vyslán na pracovní cestu a náleží mu za ni stravné, není možné mu poskytnout daňově uznatelný příspěvek na stravování. Tzn., jestliže byl zaměstnanec na pracovní cestě, která trvala 4 hodiny a nevznikl mu nárok na stravné, je možné mu poskytnout příspěvek na stravování.
• posuzování odpracování pouze „části směny“ není v zákonu ani v pokynu MF umožněno, tzn., že by zaměstnanec měl odpracovat vždy celou stanovenou směnu. Zásadou je, že příspěvek nelze uplatnit za zaměstnance, který odpracuje pouze část směny.

     Tzn., že příspěvek obdrží zaměstnanec, jehož směna činila 5 hodin a on ji celou odpracoval. Naopak nárok na příspěvek by neměl zaměstnanec, jehož směna byla 8 hodin a on odpracoval pouze 6 hodin, protože požádal o dvě hodiny „neplaceného volna“.

• jedinou výjimku připouští „výklad Ministerstva financí“ a to, že je možno uplatnit daňově uznatelný příspěvek v případě, že zaměstnanec v průběhu pracovní směny navštíví lékaře a podrobí se vyšetření nebo ošetření, které nebylo možné zabezpečit mimo pracovní dobu.

     Podle našeho názoru by ale příspěvek podle tohoto výkladu neměl náležet zaměstnanci, který byl u lékaře po celou směnu, protože se ve výkladu říká „v průběhu pracovní směny…“

• daňově uznatelný příspěvek nelze poskytnout ani v případě, že zaměstnanec čerpá náhradní volno za práci přesčas, byť i jen po část směny.
• pokud bude zaměstnavatel poskytovat příspěvek na základě vnitřního předpisu všem zaměstnancům, kteří odpracují alespoň 5 hodin ze své směny, bude se v některých případech (při neodpracování celé směny) jednat o daňově neuznatelný výdaj.