Stanovisko MPSV k provádění mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení
v otázce účasti na nemocenském pojištění osob krytých smlouvou a vykonávajících pracovní činnost v ČR na základě pracovního vztahu sjednaného podle cizích právních předpisů

Osoby, které mají sjednán pracovní vztah podle cizích právních předpisů a na které se vztahuje mezinárodní smlouva o sociálním zabezpečení, podle níž se na ně z důvodu výkonu pracovní činnosti v ČR vztahují české právní předpisy (pojistná povinnost), jsou účastny nemocenského pojištění v ČR.

Ustanovení § 5 písm. b) zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, v platném znění, o vynětí cizích státních příslušníků, kteří nemají v ČR trvalý pobyt, činných pro zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů, z účasti na nemocenském pojištění, se při aplikaci těchto mezinárodních smluv nepoužije.

Stejně tak se nepoužije ustanovení  § 5 písm. c) uvedeného zákona, pokud jde o osoby, na které se vztahuje mezinárodní smlouva a které jsou činné pro zaměstnavatele, kteří nemají sídlo na území ČR.

x x x x x x

Při provádění dvoustranných mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení se vychází ze základního principu těchto smluv, tj. z principu jediného pojištění, a to v zásadě v místě, kde osoby kryté mezinárodními smlouvami vykonávají pracovní činnost. Uvedený princip je určující pro posuzování účasti zmíněných osob na pojištění podle českých právních předpisů.

Volba práva, podle něhož je pracovní činnost vykonávána, závisí na vůli účastníků pracovního vztahu, avšak od této smluvní volnosti ve způsobu uzavření pracovněprávního vztahu nelze odvozovat závazné právní účinky v oblasti sociálního pojištění. Dvoustranné mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení úpravu týkající se charakteru právního vztahu, na jehož základě tyto osoby vykonávají pracovní činnost, neobsahují, neboť tato problematika nenáleží do předmětu úpravy těchto smluv.

Při posuzování účasti na nemocenském pojištění osob vyslaných v rámci pracovního vztahu sjednaného podle cizích právních předpisů zaměstnavatelem se sídlem na území jednoho smluvního státu na území druhého smluvního státu, aby tam pro něho vykonával práci, se postupuje podle příslušných ustanovení každé mezinárodní smlouvy; při překročení smlouvou stanovené doby vyslání, po kterou si tyto osoby zachovají účast v původním systému, přejdou tyto osoby do pojištění druhého smluvního státu, kam byly vyslány.

Ve smyslu mezinárodních smluv a tohoto stanoviska je též třeba posuzovat případy, kdy jde o účast na pojištění pracovníků zaměstnaných na zastupitelských úřadech smluvních států v ČR. Jestliže podle mezinárodní smlouvy tito pracovníci podléhají českým právním předpisům, znamená to, že budou účastni v českém systému pojištění. Ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 54/1956 Sb., v platném znění, nelze v tomto případě vyložit tak, že se nejedná o pracovníka v pracovním poměru pouze z odkazem na to, že má pracovněprávní vztah uzavřen podle cizích právních předpisů.

x x x x x x

Realizace tohoto stanoviska bude důsledně vyžadována od 1.1.2003. Vzhledem k dosavadnímu odlišnému výkladu mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení a s cílem vyloučit případné nesprávnosti i poškození subjektů podléhajících mezinárodní úpravě je třeba zohlednit následující postup: V případě souhlasné vůle zaměstnavatele i zaměstnance směřující k účasti zaměstnance na pojištění v českém systému za dobu před 1.1. 2003 v souladu s příslušnou smlouvou, bude mu účast na pojištění umožněna za předpokladu zaplacení pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za tuto dobu. Řešení těchto otázek je v působnosti správ sociálního zabezpečení.

x x x x x x

Výše uvedené stanovisko je v souladu s výkladem mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení i právních předpisů EU - Nařízení Rady (EHS) 1408/71, o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství (Část II: Určení příslušných právních předpisů, články 13 - 17a). Opírá se o mezinárodní judikaturu a především rozhodnutí Evropského soudního dvora. Cílem je vyloučit všechna omezující národní opatření, která by byla překážkou pohybu osob.

Ačkoli podle zákona o nemocenském pojištění osoby, na které se smlouva nevztahuje (například nemigrující čeští občané zaměstnaní v ČR u zahraničního zaměstnavatele), jsou vylučovány z účasti na pojištění z důvodu sjednaného pracovního vztahu podle cizího práva, jde o vnitrostátní opatření; tento postup nenáleží k posuzování mezinárodních institucí, soudů.

Avšak vyloučení migrujících osob, na které se vztahuje mezinárodní úprava (dvoustranné či mnohostranné smlouvy, nařízení EU) z účasti na pojištění v ČR jen z důvodu, že mají sjednán pracovní vztah podle cizího práva, by bylo třeba považovat za skrytou diskriminaci.

Zatímco nemigrující občané v ČR mají možnost si zpravidla zvolit, podle jakých právních předpisů si sjednají pracovní vztah, migrující občané (například cizinci vyslaní svým zahraničním zaměstnavatelem k výkonu práce do ČR) zpravidla takovou možnost nemají. Bylo by asi jen těžko možné umožnit jim přístup do českého systému pojištění pouze za podmínky, že jejich pracovněprávní vztah se bude řídit zákoníkem práce.

Vylučování migrujících pracovníků z účasti na pojištění v ČR z titulu pracovního vztahu sjednaného podle cizího práva by vedl i k důsledkům, které jsou z hlediska mezinárodních pravidel nepřípustné. Pokud by se například na cizího pracovníka vyslaného svým zahraničním zaměstnavatelem k výkonu práce do ČR měly po určité době stanovené smlouvou (zpravidla 1 - 2 roky) začít uplatňovat české právní předpisy, přestane být pojištěn ve svém původním systému. Pokud by mu však české právní předpisy (s odkazem na pracovní vztah uzavřený podle cizího práva) nedovolily přímou účast na pojištění v ČR, zůstala by tato osoba zcela bez sociální ochrany.

Výklad ke stanovisku k provádění mezinárodních smluv

1. K odvodu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti z příjmů cizinců, kteří mají sjednán pracovní vztah podle cizích právních předpisů a jsou účastni v ČR nemocenského pojištění na základě mezistátní smlouvy o sociálním zabezpečení (dále jen cizinci):
   • z příjmů cizinců se platí pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.
     Pojistné se platí ve výši a za podmínek stanovených zákonem č. 589/1992 Sb. v platném znění (dále jen zákona o pojistném).
   • započitatelným příjmem cizince je příjem, který mu byl zaměstnavatelem zúčtován v souvislosti se zaměstnáním, z něhož je podle smlouvy nemocensky pojištěn. Podmínky započitatelnosti příjmu se posuzují přiměřeně podle zákona o pojistném.
     Podle zákona o pojistném budou posuzovány i příjmy poskytované v cizí měně. Budou posuzovány podle toho, zda byly zúčtovány zaměstnavatelem zaměstnanci v souvislosti s výkonem zaměstnání nebo jen se zaměstnáním. Započitatelnost jednotlivých příjmů bude tedy posuzována podle § 5 odst. 1 a odst. 2 tohoto zákona.
   • vyměřovací základ pro odvod pojistného se přepočítává z cizí měny na českou měnu podle kurzu platného k prvnímu dni kalendářního měsíce, za který se pojistné platí.
2. K sídlu zaměstnavatele

   Pokud musí být zaměstnanec podle mezinárodní smlouvy zařazen do okruhu osob účastných nemocenského pojištění a podle smlouvy se na něho vztahují české právní předpisy o nemocenském pojištění (a je proto pojištěn), pak zaměstnavatel, i když nemá na území ČR sídlo, ale má sídlo v druhém smluvním státě, je povinen plnit povinnosti vyplývající pro zaměstnavatele z předpisů o sociálním pojištění a za neplnění těchto povinností bude sankcionován podle českých předpisů.

3. K vyslání

   Opakuje-li se vyslání zaměstnance, nepovažuje se další vyslání vždy za nové vyslání (nezačíná se vždy po přerušení nově počítat doba, po kterou zůstává podle smlouvy zaměstnanec účasten nemocenského pojištění ve státě, kterým byl vyslán). Má-li se přerušením vyslání docílit pouze nového počítání doby vyslání, jedná se o obcházení institutu vyslání. Doba, po kterou je osoba podle smlouvy podřízena právním předpisům vysílajícího státu (a podle nich pojištěna) je vymezena kalendářně (zpravidla 2 roky) a počítá se od počátku prvého vyslání (např. od 1.9.2002 do 31.8.2004). Není rozhodné, zda v této době vyslaný pracovník na určitou dobu toto své vyslání přeruší a poté (nikoli však jako nově vyslaný pracovník) pokračuje ve své činnosti na území státu, kam byl vyslán.

   Pro úplnost lze dodat, že začátek doby vyslání se počítá nejdříve od data vstupu příslušné smlouvy v platnost (a to i tehdy, vykonával-li pracovník činnost na území státu již dříve). Po vstupu ČR do EU začnou mezi ČR a ostatními členskými státy platit ustanovení komunitárního práva (Nařízení Rady EHS 1408/71) a lhůty pro vyslání se začnou počítat nově (například od 1.5.2004).

   V této souvislosti se uvádí, že podle pravidel EU se za nově vyslanou osobu nepovažuje ta, která byla vyslána k výkonu činnosti na území druhého státu, aby nahradila jinou osobu, která dobu svého vyslání dovršila.

   "Vyslání" z hlediska mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení nelze ztotožňovat s vysláním tak, jak jej chápou české vnitrostátní právní předpisy.

   Institut vyslání podle mezinárodních smluv a pravidel EU slouží jako kritérium pro určení, které právní předpisy se budou na danou osobu vztahovat resp. kde bude pojištěna, a rozumí se jím situace, kdy: zaměstnanec podniku se sídlem na území jednoho smluvního státu přechodně vykonává ve prospěch a podle pokynů tohoto podniku práci ve druhém smluvním státě. (Výklad pojmu vyslání je obsažen např. v Rozhodnutí 181 Administrativní komise pro sociální zabezpečení migrujících pracovníků EU. Přestože toto rozhodnutí není pro ČR závazné, není důvod proč v něm popsaným způsobem nepostupovat i v případě dvoustranných mezinárodních smluv pro objasnění stejného pojmu).

4. K realizaci mezistátních smluv o sociálním zabezpečení

   Realizace stanoviska MPSV bude důsledně vyžadována od 1.1.2003. Osobám, které na základě mezinárodní smlouvy jsou účastny nemocenského pojištění podle zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, vzniká toto pojištění povinně od 1.1.2003. Za leden 2003 musí být ze započitatelných příjmů těchto osob odvedeno pojistné.

Příklady posuzování účasti na nemocenském pojištění

(demonstrované na smlouvě s Německem)

1. Němec s bydlištěm v Německu je zaměstnán podle cizího práva u zaměstnavatele se sídlem v Německu. Zaměstnavatelem je vyslán do ČR.

   Vztahuje se na něho smlouva uzavřená s Německem.

   Po dobu 2 roků je pojištěn v Německu, poté v ČR, pokud není mezi ministerstvy smluvních stran (nebo mezi jimi pověřenými orgány) dohodnuto jinak (pokud není povolena výjimka).

2. Němec s bydlištěm v Německu je zaměstnán podle cizího práva u zaměstnavatele se sídlem v ČR.

   Vztahuje se na něho smlouva uzavřená s Německem.

   Bez ohledu na to, zda pracovní smlouva byla uzavřena podle českého nebo cizího práva (německého, italského), je pojištěn v ČR od vstupu do zaměstnání. Vstoupil-li do zaměstnání před 1.1.2003, je povinně pojištěn od 1.1.2003.

3. Němec s bydlištěm v Německu je zaměstnán u zaměstnavatele se sídlem ve Švýcarsku. Zaměstnavatelem je vyslán do ČR.

   Pokud jde o vyslání, česko-německá smlouva se na takovou osobu nevztahuje (zaměstnavatel nemá sídlo v Německu). Vztahuje se však na ni smlouva uzavřená se Švýcarskem.

   Pro posouzení právního postavení zaměstnance (jeho účasti na pojištění) je rozhodující obsah příslušné smlouvy; zda se vyslání vztahuje pouze na občany toho státu, s nímž je smlouva uzavřena, nebo na zaměstnance zaměstnavatele se sídlem v takovém státě. Podle smlouvy se Švýcarskem se za vyslané zaměstnance považují zaměstnanci zaměstnavatele se sídlem ve Švýcarsku bez ohledu na jejich občanství, proto se smlouva vztahuje i na Němce a jeho vyslání do ČR bude posuzováno podle česko-švýcarské smlouvy. Jestliže k 1.1.2003 uplynuly již dva roky vyslání, je Němec od 1.1.2003 nemocensky pojištěn v ČR, pokud nebylo mezi smluvními státy dohodnuto jinak.

4. Čech s bydlištěm v ČR je zaměstnán u zaměstnavatele se sídlem v Německu na základě pracovní smlouvy uzavřené podle cizího pracovního práva. Zaměstnavatelem je vyslán do ČR.

   Vztahuje se na něho smlouva uzavřená s Německem.

   Podle smlouvy s Německem se za vyslané zaměstnance považují zaměstnanci zaměstnavatele se sídlem v druhém smluvním státě a nikoliv pouze občané takového státu. Čech tedy bude podléhat stejným pravidlům, jaká platí pro Němce zaměstnaného v Německu a vyslaného na přechodnou dobu k výkonu práce do ČR.

5. Němec s bydlištěm v ČR je zaměstnán u zaměstnavatele se sídlem v ČR na základě pracovní smlouvy uzavřené podle cizího pracovního práva.

   Smlouva uzavřená s Německem požaduje zajistit takové osobě rovné nakládání. V daném případě se však nejedná o migrujícího občana, kterému je třeba zajistit smluvní ochranu a jeho účast na nemocenském pojištění bude proto posuzována pouze podle zákona o nemocenském pojištění; podobně jako Čech s bydlištěm v ČR nebude ani Němec s bydlištěm v ČR účasten nemocenského pojištění podle českých předpisů.

6. Němec s bydlištěm v ČR je v pracovním vztahu k  zaměstnavateli se sídlem v Německu. Podle pracovní smlouvy uzavřené podle cizího pracovního práva má Němec určeno místo výkonu zaměstnání v místě svého bydliště, tj. v ČR.

   I pro tento případ platí to, co je uvedeno v písmenu e). Jedná se o místní pracovní sílu (sílu najatou k výkonu zaměstnání v místě bydliště), nikoli vyslaného pracovníka. Tato osoba nebude účastna nemocenského pojištění podle českých právních předpisů s ohledem na to, že má uzavřen pracovní vztah podle cizího práva; není přitom rozhodující, zda taková osoba bude českým či německým státním občanem, rozhodující je trvalý pobyt a trvalý výkon zaměstnání na území ČR.

Seznam smluv o sociálním zabezpečení upravujících účast na nemocenském pojištění