4/
NÁHRADA ZA ZTRÁTU NA VÝDĚLKU PŘI PRACOVNÍM POMĚRU NA DOBU URČITOU
V poslední době se množí dotazy na to, do kdy musí být
odškodněn pracovní úraz, který vznikl zaměstnanci v pracovním poměru sjednaném
na dobu určitou, když už zaměstnavatel nepočítá s obnovením sjednané doby
určité? Zda jen do skončení pracovního poměru nebo až do konce pracovní
neschopnosti vzniklé pracovním úrazem?
Podle § 271p (dříve § 386)
odst. 1 ZP zaměstnanci, který utrpí pracovní úraz v pracovním poměru sjednaném
na dobu určitou, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku jen do doby, kdy měl
tento pracovněprávní vztah skončit. Po této době přísluší náhrada za ztrátu na
výdělku, jestliže je možné podle okolností předpokládat, že postižený by byl i
nadále zaměstnán. Ostatní práva vyplývající z odškodnění pracovního úrazu tím
nejsou dotčena.
Na základě tohoto paragrafu
odškodňovaly některé pojišťovny pracovní úrazy jen do skončení pracovního
poměru, pokud dostatečně neprokázal, že by byl i nadále zaměstnán.
Správný postup by měl být podle
rozsudku Nejvyššího soudu ČR (zn. 21 Cdo 2023/2005) tento: „Zaměstnanec,
který utrpěl pracovní úraz v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou, má po
uplynutí doby trvání pracovního poměru nárok na náhradu za ztrátu na výdělku
nejen tehdy, jestliže prokáže, že by byl dále zaměstnán, ale i v případě, kdy
jeho další zaměstnání lze podle okolností jen předpokládat.“
Z tohoto rozsudku vyplývá, že
náhrada za ztrátu na výdělku by náležela až do konce pracovní neschopnosti,
pokud by se jednalo např. o osobu v produktivním věku, jejíž další zaměstnání se
dá předpokládat…
