4/
DALŠÍ JUDIKÁT K ZAHRNOVÁNÍ DAŇOVÉHO BONUSU PŘI ODDLUŽENÍ ZAMĚSTNANCE…
Vrchní soud v Olomouci opět rozhodoval o zahrnování daňového bonusu pro srážky ze mzdy. Ve svém usnesení 1 VSOL 282/2015-A-16 ze dne 23. 7. 2015 (je přílohou tohoto čísla informačního servisu v elektronické podobě) rozhodl ale jinak než v usnesení 3 VSOL 852/2011-A-10 (podle tohoto usnesení se daňový bonus do příjmů pro účely srážek ze mzdy nezahrnoval).
Vrchní soud v Olomouci v této poslední kauze řešil odvolání žadatelů o oddlužení, kterým jej nepovolil krajský soud v Brně z toho důvodu, že výše jejich příjmů by nepokryla alespoň 30% pohledávek věřitelů. Žadatelé namítali, že v případě zahrnutí daňového bonusu by uhradili více než 30% pohledávek…
Z rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci citujeme: Soud prvního stupně především pochybil tím, že nepřičetl k čisté mzdě dlužníka daňový bonus. Rozhodující senát odvolacího soudu zastává názor, že daňový bonus lze zahrnout do mzdy, protože ač by nebyl použit v exekuci, insolvenční zákon u srážek ze mzdy odkazuje jen na způsob výpočtu splátek, nikoliv na plnění, které má být postiženo (tj. v oddlužení by bylo možné počítat splátky i z příjmů, které nepodléhají srážkám ze mzdy). Odvolací soud tedy nesdílí názor, že daňový bonus nelze považovat za zvýšení příjmů, protože fakticky jde o příjem dlužníka, se kterým může nakládat stejně jako se mzdou.
Takže zde máme ke stejné problematice dvě rozhodnutí stejného Vrchního soudu, která řeší situaci úplně odlišně (dá se říci i protichůdně)…
Co z toho vyplývá pro naši práci?
Řiďme se rozhodnutím insolvenčního soudu (případně požadavkem insolvenčního správce) o zahrnování nebo nezahrnování daňového bonusu pro účely insolvenčního řízení. Pro účely jiných srážek ze mzdy, případně exekucí by se daňový bonus nesrážel i nadále.
