5/ VÝKON PRÁCE V ZAHRANIČÍ A NEMOCENSKÉ A DŮCHODOVÉ POJIŠTĚNÍ (převzato ze stránek ČSSZ)
Jak postupovat, pokud onemocním během pobytu v jiném členskémstátě EU a chci dávky z ČR?
Od tamního ošetřujícího lékaře je třeba si nechat vystavit vnitrostátní potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti s předpokládanou dobou jejího trvání. Toto potvrzení pak následně zašlete přímo svému zaměstnavateli/OSVČ zašle přímo příslušné OSSZ, u které je registrována. Pokud pracovní neschopnost bude delší než 14 kalendářních dnů a budete tedy žádat i o nemocenské, je nutné, abyste svému zaměstnavateli (OSVČ příslušné OSSZ) zaslal rovněž tiskopis „Žádost o nemocenské při vzniku pracovní neschopnosti v jiném členském státě EU“, který je vyvěšen na webových stránkách ČSSZ. Pokud v daném státě ošetřující lékaři potvrzení o DPN nevydávají, je nutné zažádat o jeho vystavení instituci místa pobytu (tj. instituci, která v tomto státě poskytuje příslušné dávky), která zajistí lékařské posouzení a vydání potvrzení o pracovní neschopnosti.
Nelze-li z nějakého důvodu použít výše uvedený postup, lze nárok na nemocenské uplatnit dodatečně po návratu zpět do ČR. To je ale možné jen v případě, že ošetřující lékař v ČR na základě lékařské zprávy ze zahraničí uzná s předchozím souhlasem okresní správy sociálního zabezpečení pracovní neschopnost zpětně.
Co mám udělat, když bydlím v České republice a budu pracovat jako zaměstnanec na území dvou členských států?
Osoba, která vykonává činnosti ve dvou nebo více členských státech, je povinna o tom uvědomit instituci určenou příslušným orgánem členského státu, v němž má své bydliště (čl. 16 prováděcího nařízení č. 987/2009).
Osoby s bydlištěm v ČR se obrací na místně příslušnou správu sociálního zabezpečení (tj. na okresní správu sociálního zabezpečení, v Praze na územní pracoviště Pražské správy sociálního zabezpečení, v Brně na Městskou správu sociálního zabezpečení) a v případech, kdy není možné určit místní příslušnost správy sociálního zabezpečení, na jakoukoli správu sociálního zabezpečení. Pokud osoba nesplní oznamovací povinnost, a tudíž nebude moci být určen jeden stát, jehož právní předpisy by byly příslušné, může dojít k situaci, kdy osoba bude pojistné odvádět z jednoho příjmu dvakrát nebo i vícekrát do systému sociálního zabezpečení více členských států.
Jakým způsobem se pro nárok na důchod hodnotí doby pojištění získané v členských zemích EU, EHP nebo Švýcarsku?
Česká republika jako člen EU aplikuje v oblasti sociálního zabezpečení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a jeho prováděcí nařízení č. 987/2009, která od 1. 5. 2010 nahradila dosavadní nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 a jeho prováděcí nařízení 574/72 (dále jen „koordinační nařízení“). Podmínky vzniku nároku na důchod se v jednotlivých členských státech EU, EHP a Švýcarsku odlišují. Koordinace má zajistit, aby osoby, které se rozhodly pracovat v jiném členském státě, nebyly poškozeny na svých důchodových právech oproti jiným osobám, které pracovaly pouze v jednom členském státě.
Koordinační nařízení, která mj. tedy upravují oblast důchodových dávek pro migrující pracovníky, jsou založena na čtyřech základních principech - principu rovného zacházení, principu sčítání dob pojištění, principu zachování nabytých práv, principu aplikace právního řádu jediného státu.
Princip sčítání dob pojištění spočívá v tom, že pokud doba pojištění získaná podle právních předpisů jednoho členského státu nebude dostačující pro vznik nároku na důchod v tomto státě, budou se pro nárok na důchod brát v úvahu i doby odpovídajícího pojištění získané ve druhém členském státě, a to v rozsahu, ve kterém se časově nepřekrývají.
Uplatnění principu sčítání dob pojištění záleží na tom, zda žadatel získá nárok na důchod bez nutnosti přihlédnout k zahraničním dobám pojištění, anebo zda získá nárok jen s přihlédnutím k těmto dobám: Získá-li pojištěnec dobu pojištění potřebnou pro nárok na důchod v jednom státě bez přihlédnutí k cizím dobám pojištění, bude mu přiznán tzv. plný „solo“ důchod. Jeho výše bude určena pouze na základě vnitrostátních právních předpisů tohoto státu. Získá-li tedy žadatel pouze české doby pojištění, resp. nebyl pojištěn podle právních předpisů jiných členských států, posuzuje se nárok na důchod výhradně dle českých právních předpisů.
Pokud ale pojištěnec získá v některém členském státě nárok na důchod pouze s přihlédnutím k cizím dobám pojištění, bude mu přiznán tzv. dílčí důchod. Nárok na důchod žadatele, který byl tedy pojištěn i v jiném členském státě nežli v České republice, se posuzuje podle koordinačních nařízení. Pro získání nároku na důchod podle koordinačních nařízení se berou v úvahu rovněž doby pojištění získané podle právních předpisů jiného členského státu před vstupem ČR do EU. Platí, že každý členský stát přiznává a vyplácí důchod ve výši jen za doby pojištění, které pojištěnec získal na jeho vlastním území, tj. při výpočtu dílčího důchodu se přihlíží pouze k příjmům, které pojištěnec v daném státě získal. V případě, že pojištěnec (žadatel o důchod) odpracuje minimálně 1 rok v druhém členském státě a odvádí tam pojistné do systému sociálního zabezpečení, vznikne mu za splnění dalších zákonem stanovených podmínek nárok na dílčí důchod z důchodového systému tohoto členského státu.
