61/2018 Někteří zaměstnanci, kteří jezdí na pracovní cesty, by chtěli raději poskytnout stravenku než stravné podle ZP (nemuseli by si vypisovat cesťák). Je tento postup možný a v případě, že ano, tak za jakých podmínek?
Podle § 151 ZP je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci náhradu výdajů, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem práce (což jsou i cestovní náhrady vč. stravného). Podle § 346c ZP zaměstnanec nemůže zprostit zaměstnavatele povinnosti poskytnout mu mimo jiné i náhradu výdajů v souvislosti s výkonem práce. V případě odchýlení se od § 346c, tak se k tomu nepřihlíží (§ 346e ZP). Z toho vyplývá, že zaměstnanci náleží vždy stravné podle délky trvání pracovní cesty, což je pro něho také výhodnější (nejnižší sazba stravného je v pásmu 78 až 93 Kč)… akorát si bude muset zaměstnanec vypsat cestovní příkaz…
62/2018 Naše zaměstnankyně, která uplatňovala daňové zvýhodnění na své dvě děti, se znovu provdala a její nový manžel si bude tyto děti uplatňovat, protože ona nastupuje na mateřskou dovolenou (může, jelikož se jedná o děti druhého z manželů). Její manžel má exekuci na mzdu a chtěl by si pro tyto účely uplatnit děti manželky jako vyživované osoby. Je možné si i u exekuce uplatnit děti druhého z manželů?
Vzhledem k tomu, že manžel Vaší zaměstnankyně je „nevlastním otcem“ jejich dětí, tak k nim nemá žádnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost zůstává vlastnímu otci uvedenému v jejich rodných listech. Pokud by chtěl uplatňovat vlastní děti manželky, musel by si je nejprve osvojit (po osvojení by zanikla vyživovací povinnost vlastnímu otci dětí) a na základě rozhodnutí o jejich osvojení by si je mohl dát jako vyživované osoby pro účely srážek ze mzdy. To, že si může na děti manželky uplatnit podle § 35c odst. 6 ZDP daňové zvýhodnění, nemá na tuto skutečnost žádný vliv.
