Zákonem 306/2018 Sb. se změnil zákon 586/1992 Sb. o daních z příjmů. V § 6 odst. 12 se za větu druhou vložila věta, která zní: "Za zaměstnance, u kterého povinnost platit povinné pojistné zaměstnavatel nemá, se nepovažuje zaměstnanec, je-li prokázáno, že se na něho zcela nebo částečně vztahuje povinné zahraniční pojištění stejného druhu, které se řídí právními předpisy jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor než Česká republika nebo Švýcarské konfederace; v takovém případě jsou základem daně příjmy ze závislé činnosti zvýšené o částku odpovídající příspěvkům zaměstnavatele na toto povinné zahraniční pojištění a tyto zahraniční příspěvky se považují pro účely daní z příjmů za povinné pojistné."
Tato změna měla reagovat na situaci českých lodníků pracujících na palubách lodí v Nizozemsku, kterým vyměřil FÚ doplacení daní za 3 roky zpětně, protože smlouva o zamezení dvojího zdanění s Nizozemskem má ujednání, podle kterého odvádí lodníci daň v místě trvalého bydliště, tj. v ČR, což neučinili. Dost „zmatečný nově vložený text“ bude třeba důkladně zanalyzovat, aby celou situaci našich zahraničních zaměstnanců ještě nezhoršil… Co je myšleno slovy „je-li prokázáno, že se na něho vztahuje povinné zahraniční pojištění“? Kdo a jak to prokáže? Bude se to vztahovat i na osoby vyslané s formulářem A1? Budeme situaci s touto novelou sledovat a případné stanovisko GFŘ zařadíme do některého z následujících čísel informačního servisu…
Účinnost této změny je od 1. ledna 2019.
