Dne 24.6.2022 byl zveřejněn na stránkách justice.cz rozsudek obvodního soudu pro Prahu 4 (7 C 171/2021) ve věci žaloby dvou civilních zaměstnanců Krajského policejního ředitelství, kteří se v době „covidu“ (září 2021) odmítli 17.9.2022 podrobit testování na přítomnosti onemocnění Covid-19 a pokud jim nebude umožněn vstup na pracoviště, požadují náhradu platu. Zaměstnavatel je ale postavil na překážky na straně zaměstnance bez náhrady platu.
Jednalo se o situaci, kdy se pokynem Krajského policejního ředitele stanovila povinnost civilním zaměstnancům podrobit se pravidelnému testování, popř. sdělit zaměstnavateli informaci, zda jsou zaměstnanci očkovaní na COVID nebo zda prodělali tuto nemoc. Uvedení dva zaměstnanci (žalobci) tyto požadavky odmítli, že je shledávají protizákonnými. V této době ještě nebylo žádným nařízením vlády ani mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví povinné testování řešeno. Přesto bylo těmto dvou zaměstnancům sděleno (citujeme) „přípisem ze dne 20.9.202, že žalovaná (zaměstnavatel) trvá na svých požadavcích a jejich splněním podmiňuje umožnění přítomnosti na pracovišti. Pokud se žalobci nedohodnou na čerpání dovolené či neplaceného volna, bude jejich nepřítomnost posuzována jako překážka v práci na straně zaměstnance bez náhrady platu.“
Do doby, kdy Ministerstvo zdravotnictví stanovilo povinné testování mimořádným opatřením byl oběma zaměstnancům zakázán vstup na pracoviště, přestože byli ochotni a schopni práci vykonávat. Po vydání opatření (které v bodě 1/3 stanoví, že pokud se někdo odmítne podrobit testování, může nadále zůstat na pracovišti a vykonávat práci) oba nastoupili do práce, odmítli se testovat a zaměstnavatel je v práci ponechal a jen jim sdělil, že je nahlásí na Krajské hygienické stanici.
Tolik k popisu situace a nyní se podívejme, jak k situaci přistoupil soud: Soud v tomto případně vůbec nehodnotil, zda byl pokyn k preventivnímu testování zákonný či nezákonný, ale zaměřil se na zodpovězení otázky, zda nepřidělování práce způsobené nemožností vstupu žalobců (zaměstnanců) na pracoviště z důvodu odmítnutí podrobení se pokynu o preventivním testování na onemocnění COVID-19 představuje překážky v práci na straně zaměstnance či zaměstnavatele. Z uvedeného rozsudku citujeme:
„Překážky v práci na straně zaměstnance jsou upraveny v §§ 191 až 199 zákoníku práce (ZP). Nejde-li o překážku vyjmenovanou v zákoníku práce či v nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci, jde vždy o překážku v práci na straně zaměstnavatele.
Jelikož překážku „nenaplnění podmínek vstupu na pracoviště“ v případě zaměstnanců zákoník práce nezná, je nutno nepřidělování práce … posoudit jako překážku na straně zaměstnavatele rozdílnou od prostoje a přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy, za kterou zaměstnancům náleží náhrada platu ve výši průměrného výdělku (§208 ZP).“
Soud tak přiznal oběma civilním zaměstnancům nárok na náhradu platu za období nepřidělování práce.
