1/ STANOVISKO MINISTERSTVA ZDRAVOTNICTVÍ K OTÁZCE PLACENÍ ZDRAVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ U OBČANŮ UKRAJINY, KTEŘÍ OBDRŽELI POVOLÁVACÍ ROZKAZ
V DIS číslo 3/2023 jsme se v článku číslo 5 již zmiňovali o zdravotním pojištění občanů Ukrajiny, kteří odcestovali v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na Ukrajinu. Na stránkách ministerstva zdravotnictví a na stránkách MPSV je uveřejněno stanovisko ministerstva zdravotnictví ohledně nulové povinnosti odvádět pojistné na zdravotní pojištění z minimálního vyměřovacího základu, které níže pro úplnost citujeme. K tomuto tématu se letmo vracíme z důvodu více dotazů na toto téma, které jsme zaznamenali v poslední době. Citace:
„Občan Ukrajiny, který je zaměstnancem českého zaměstnavatele, je v ČR z titulu zaměstnání zdravotně pojištěn. Pokud mu zaměstnavatel poskytne pracovní volno na základě povolávacího rozkazu, pak se dle stanoviska Ministerstva práce a sociálních věcí jedná o jinou důležitou osobní překážku v práci podle § 199 zákoníku práce.
V takovém případě po dobu trvání tohoto pracovního volna zaměstnanci není stanovena povinnost platit pojistné z minimálního vyměřovacího základu, a pojistné se platí pouze ze skutečně dosaženého příjmu. Jestliže příjem ze zaměstnání není žádný, pojistné na veřejné zdravotní pojištění se neplatí (§ 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění).“
Nad tímto sdělením se někteří z vás pozastavili… MPSV označuje tuto překážku jako jinou důležitou osobní překážku dle §199 ZP. Ministerstvo zdravotnictví vydalo stanovisko, že po dobu takového volna není stanovena povinnost platit pojistné z minimálního vyměřovacího základu a odvolává se na §3 odst. 9 písm. b), který říká, že minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (s odkazem na §127 z. 65/1965 Sb., který byl nahrazen §191 ZP, z. 262/2006 Sb.).
V obou sděleních je vidět určitý rozpor. My se přikláníme k lidskému pojetí celé situace, kdy oceňujeme stanovisko VZP, které tímto krokem ušetřilo mnoho peněz za odvody za zaměstnance, kteří odjeli na Ukrajinu, mnohdy velmi rychle a někdy i bez potřebných kroků vůči zaměstnavateli, a zanechali tak svého zaměstnavatele „na holičkách“, protože ten nevěděl, kde jejich zaměstnanec je, kdy se vrátí, či zda se vůbec vrátí, a byl by nucen platit odvody z minimálního vyměřovacího základu bez faktické možnosti zaměstnance vůbec kontaktovat, natož s ním pak třeba rozvázat pracovní poměr.
