Překážka v práci na straně zaměstnance z důvodu darování krve je upravena zákoníkem páce jako „jiný úkon v obecném zájmu“ v § 203 odst. 2 písm. d) takto: „k činnosti dárce při odběru krve a při aferéze; přísluší pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu cesty k odběru, odběru, cesty zpět a zotavení po odběru, pokud tyto skutečnosti zasahují do pracovní doby v rámci 24 hodin od nástupu cesty k odběru. Pokud na cestu k odběru, na odběr a cestu zpět nestačí 24 hodin, přísluší pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za prokázanou nezbytně nutnou další dobu, pokud zasahuje do pracovní doby. Nedojde-li k odběru, přísluší pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku jen za prokázanou nezbytně nutnou dobu nepřítomnosti v práci,“.
Aferézou se rozumí postup, při němž je odstraňována určitá složka krve, např. krevní destičky (trombocyty), bílé krvinky nebo krevní plazma, přičemž zbývající složky krve se vrací zpět dárci.
Nejčastěji se setkáme s odběrem krve a krevní plazmy. Zde je třeba rozlišovat mezi krví a krevní plazmou v tom smyslu, že krev je opravdu darována (za její darování neobdrží dárce finanční náhradu), zatímco plazma bývá poskytnuta za úplatu a tím pádem se již nejedná o dárcovství a na takový odběr se ustanovení § 203 nevztahuje, zaměstnanci nenáleží pracovní volno ani náhrada mzdy. Nicméně, zaměstnanec může zaměstnavatele požádat o neplacené volno nebo si na odběr požádat o čerpání dovolené.
Pojem „dárce“ je třeba vnímat jako bezúplatné dárcovství, tedy darování bez nároku na finanční odměnu. Zákon o daních z příjmů (ZDP, z. 586/1992 Sb.) stanoví v § 15 odst. 1, že za odměnu nelze považovat úhradu prokázaných cestovních nákladů spojených s odběrem krve (což může být například parkovné nebo cestovní náhrady souvisejících s cestou k odběru a zpět). Z hlediska ZDP se o bezúplatné plnění nebude jednat v případě, že dárci byla poskytnuta finanční úhrada výdajů spojených s odběrem krve nebo jejích složek podle zákona 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách. Zde se v § 32 říká že: „Za krev odebranou pro výrobu krevních derivátů a pro použití u člověka podle jiných právních předpisů a za její odběr nevzniká osobě, které byla krev odebrána, nárok na finanční ani jinou náhradu, s výjimkou účelně, hospodárně a prokazatelně vynaložených výdajů spojených s odběrem její krve, o které tato osoba požádá, a to celkem do maximální výše 5 % minimální mzdy.“. Pro rok 2024 se tak jedná o částku až do výše 945 Kč (5 % z 18 900 Kč), vždy jde ale o částku prokazatelně vynaložených nákladů, nelze tedy mluvit o paušální částce ve výši například 900 Kč za odběr plazmy a vydávat jej jako skutečně vynaložené náklady, když odběrové místo poskytuje tuto částku každému, od koho plazmu odebere. Nicméně při uplatnění snížení nezdanitelné části základu daně není tato náhrada slučitelná s bezúplatným dárcovstvím dle ZDP (bude-li tato poskytnuta, nelze snížit základ daně). Byť v ZP není dárcovství nikterak specifikováno, lze předpokládat možnost použít tento postup i na hodnocení překážky v práci a nároku na náhradu mzdy.
Za odměnu se obecně nepovažuje ani poskytnutí drobného občerstvení, které některá zařízení poskytují (rohlík, sušenka, káva, čaj).
Co se týká času, kdy má zaměstnanec podstoupit odběr krve nebo plazmy, platí, stejně jako u všech ostatních překážek z důvodu obecného zájmu (§ 200 ZP), zaměstnancova povinnost toto činit mimo svojí pracovní dobu, pokud k tomu má možnost. A stejně tak zaměstnancova povinnost včas požádat o pracovní volno (§ 206 ZP; není tedy možné, aby se zaměstnanec ráno před směnou omluvil, že jde darovat krev). Využití pracovní doby by mělo být až krajním případem, kdy nelze daný odběr provést mimo pracovní dobu.
Počet odběrů je dánpřílohou č. 1 k vyhlášce 143/2008 Sb. o stanovení bližších požadavků pro zajištění jakosti a bezpečnosti lidské krve a jejích složek (vyhláška o lidské krvi) a to následovně:
Odběr plné krve činí cca 450 ml, minimální interval mezi dvěma odběry je 8 týdnů, přičemž celkový počet odběrů v průběhu 12 měsíců je u mužů nejvýše 5 a u žen 4.
Odběr plazmy činí nejvýše 650 ml, s tím, že v jednom týdnu lze odebrat nejvýše 1,5 litru. Celkový objem plazmy v průběhu 12 měsíců je nejvýše 25 litrů. Minimální interval mezi dvěma odběry plazmy je 14 dní.
Odběr trombocytů (krevních destiček) je v průběhu 12 měsíců maximálně 24. Minimální interval mezi dvěma odběry je 48 hodin.
Minimální intervaly mezi:
odběrem plazmy a následným odběrem plné krve nebo trombocytů je 48 hodin,
plným odběrem krve a odběrem plazmy nebo trombocytů je 4 týdny,
odběrem trombocytů a plným odběrem krve nebo odběrem plazmy je 48 hodin.
Krevní plazmu lze na rozdíl od krve darovat v poměrně značném množství, co do počtu odběrů – plazmu lze darovat každých 14 dní, zatímco krev pouze 4x za rok v případě ženy a 5x za rok v případě muže. Odběr krevních destiček může stejně jako u plazmy probíhat také s minimálním intervalem 2 týdny, ale tento odběr se váže k použití pro konkrétního příjemce, tedy dárce je vyzván k odběru cíleně a většinou s nevelkým časovým předstihem, což je také třeba brát v potaz, když zaměstnanec žádá o volno z tohoto důvodu.
Po odběru krve dochází k nahrazení odebraného objemu krve během několika hodin (co do kvantity, nikoliv však do kvality), plazmatické bílkoviny a krevní destičky se nahradí během několika dnů a červené krvinky během 2-3 týdnů. Proto je odběr krve pro dárce poměrně náročným procesem. Naproti tomu odběr plazmy zatěžuje organismus dárce mnohem méně, jelikož plazma se nahradí během 1-2 dnů. Pokud jde o odběr samotných krevních destiček, ty se také nahradí během 1-2 dnů.
Vrátíme-li se k počtu odběrů krevní plazmy dostaneme se k tomu, proč odběry plazmy mohou v některých případech činit zaměstnavateli problémy. Velmi aktivní dárce totiž může darovat plazmu každých 14 dní, což může vést k absenci v práci v délce až 26 dnů (52 týdnů v roce:2). Což je v podstatě 5 týdnů, tedy taková druhá dovolená, což může zaměstnavateli způsobit jisté komplikace. Co se týká náhrady mzdy za dobu darování plazmy je situace poněkud jiná než v případě darování krve. Pojďme se na tuto situaci blíže podívat.
V případě darování krve, zaměstnanec-dárce obdrží na transfúzní stanici na vyžádání potvrzení o provedeném bezúplatném odběru, kterým jednak prokáže překážku v práci i bezúplatnost odběru (tedy nárok na náhradu mzdy dle § 203), a druhak jej může použít i do daňového přiznání nebo pro roční zúčtování ke snížení nezdanitelné části základu daně o 3 000 Kč za každý odběr.
Zatímco krev bývá opravdu darována, u plazmy je situace jiná. Tam se z velké části jedná o prodej plazmy, nikoli o její darování. Pokud by se jednalo skutečně o darování, obdrží dárce stejné potvrzení jako v případě darování krve. Pokud o darování nejde, je plazma dávána za úhradu, což, jak jsme psali výše, již nenaplňuje podstatu překážky dle § 203 ZP. A v tomto případě by zaměstnanec měl žádat o neplacené nebo náhradní volno či o dovolenou.
Co je společné pro darování krve a plazmy, je fakt, že k odběru by se měl zaměstnanec dostavit mimo svoji pracovní dobu. Což může být problém v případě zaměstnance, který pracuje od pondělí do pátku a odběry jsou prováděny právě v tyto dny. Pokud však zaměstnanec pracuje v nepravidelném rozvržení pracovní doby podle harmonogramu, měl by volit dny odběru na dny svého volna. V tomto případě by mohlo dojít k odběru v pracovní době v případě odběru krevních destiček (zde si zaměstnanec sám nevybírá dobu, kdy se má k odběru dostavit, ale je zván na konkrétní termín).
Pro doplnění uveďme, že vpokynu GFŘ D-59 je k odběru krve a jejích složek uvedeno následující: „Jedním odběrem krve dárce se rozumí odběr krve a jejích složek (např. plazmy, krevních destiček a jiných složek) provedený v jednom dni, a to i v případě odběru více složek krve. Od zdaňovacího období 2015 si mohou dárci krve uplatnit nezdanitelnou část základu daně podle § 15 odst. 1 zákona pouze v případě, že jim nebyly uhrazeny jiné než prokázané cestovní náhrady spojené s odběrem podle § 32 odst. 2 zákona o specifických zdravotních službách.“
Závěr: Pokud tedy situaci kolem odběrů shrneme, musíme konstatovat, že zaměstnanec se má k odběru dostavit mimo svůj rozvrh směn. Pouze pokud to není možné, má možnost požádat o pracovní volno. V případě (bezplatného) odběru krve se bude jednat o volno s náhradou mzdy ve výši průměrného výdělku a možností zotavení se po odběru v délce trvání 24 hodin od nástupu na cestu k odběru. V případě odběru plazmy a rovnoměrného rozložení pracovní doby (kdy zaměstnanec nemá možnost se k odběru dostavit mimo svoji pracovní dobu) bude v případě úplatného odběru poskytnuto pouze pracovní volno bez náhrady mzdy, v případě, že zaměstnanec prokáže bezúplatné darování, tak s náhradou ve výši průměrného výdělku, stejně jako v případě darování krve. V případě úplatného odběru plazmy a nerovnoměrného rozložení pracovní doby má zaměstnanec podstoupit odběr mimo rozvrh svých směn. Pracovní volno totiž náleží jen v případě, že danou činnost není možné vykonat mimo pracovní dobu (toto platí i pro odběr krve).
Co se týká předstihu, se kterým má zaměstnanec žádat o poskytnutí pracovního volna k odběru krve, lze doporučit, aby zaměstnavatel vydal vnitřní předpis a v něm specifikoval s jakým předstihem je zaměstnanec povinen o toto pracovní volno požádat – například s předstihem 7 kalendářních dnů. Toto se pak nebude týkat odběru krevních destiček, kdy termín odběru neurčuje zaměstnanec.
Stejně tak je vhodné a lze doporučit stanovení předepsaného formuláře pro prokazování odběru krve a jejích složek, v němž odběrové místo uvede všechny potřebné údaje, na základě, kterých bude moci zaměstnavatel vyhodnotit, zda byly splněny podmínky pro překážky v práci dle § 203 ZP.
Co se týká poskytnutí náhrady mzdy v případě úplatného odběru plazmy, lze situaci zhodnotit následujícím způsobem – zákoník práce toto výslovně neupravuje, v zákoně o daních z příjmů je definováno, že pro možnost snížení základu daně se musí jednat o darování. V případě, kdy zákoník práce neposkytuje přesnou odpověď, se podpůrně používá občanský zákoník, kde je dar definován jako bezúplatné darování. Znění zákona, není-li zcela jednoznačné, je třeba vykládat ve znění souvisejících zákonů či paragrafů nebo důvodových zpráv, tak, aby naplňovalo zřejmý účel zákonodárce. Lze tedy dojít k závěru, že v případě úplatného odběru plazmy nevzniká překážka v práci na straně zaměstnance ve smyslu § 203 ZP, která by zakládala nárok na poskytnutí náhrady odměny ve výši průměrného výdělku, jelikož nedochází k výpadku příjmu z důvodu takové překážky.
