2/ MEZINÁRODNÍ PRONÁJEM PRACOVNÍ SÍLY A VÝPOČET DANĚ Z PŘÍJMŮ


   Problémy se v roce 2008 objevily v souvislosti s tzv. „mezinárodním pronájmem pracovní síly“ a stanovením „superhrubé mzdy“.
   Mezinárodní pronájem pracovní síly, to jsou případy, kdy daňový nerezident (zahraniční agentura práce=pronajimatel pracovní síly nebo její tuzemská stálá provozovna) poskytuje pracovníky na práci v ČR tzv. „ekonomickému zaměstnavateli“.
   Plátcem daně je podle § 6 odst. 2 ZDP ekonomický (tuzemský) zaměstnavatel. Pokud je v úhradách osobě se sídlem v zahraničí obsažena i částka za zprostředkování, považuje se za příjem zaměstnance nejméně 60% z celkové úhrady. Tento tuzemský ekonomický zaměstnavatel by měl těmto zaměstnancům navýšit příjem na tzv. „superhrubou mzdu“ o částku odpovídající příspěvku zaměstnavatele na toto zahraniční pojištění. Zde bude třeba zjistit kolik činní příspěvek zahraničního zaměstnavatele na povinné zahraniční pojištění a jestli se toto pojištění v zahraničí vůbec platí.

   Ministerstvo financí vydalo k problematice mezinárodního pronájmu pracovní síly toto stanovisko, citujeme:

   Podle § 6 odst. 13 a § 38h odst. 1 písm. b) ZDP se u poplatníka, na kterého se vztahuje povinné zahraniční pojištění, příjmy ze závislé činnosti zvyšují o částku odpovídající příspěvku zaměstnavatele na toto zahraniční pojištění. Pro správné stanovení základu daně je tedy rozhodující:

   a) právě existence takového zahraničního právního předpisu a dále

   b) skutečnost, zda i podle tohoto zahraničního předpisu je z příjmů zaměstnance placeno povinné pojistné, které jde k tíži zaměstnavatele (ať již tuzemského nebo formálně právního).

   Tak tomu bude např. též v případě tzv. mezinárodního pronájmu pracovní síly realizovaného na území České republiky zahraničním zaměstnavatelem, který je v České republice daňovým nerezidentem (tzv. zahraniční agenturou práce). Zde je za zaměstnavatele, který má povinnosti plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti podle § 6 odst. 2 ZDPř označena osoba se sídlem nebo s bydlištěm na území ČR (daňový rezident), tzn. tuzemský ekonomický zaměstnavatel (uživatel pracovní síly). Přestože příjmy za práci pro tuzemského ekonomického zaměstnavatele jsou placeny v tomto případě prostřednictvím zahraničního formálněprávního zaměstnavatele, musí je tuzemský ekonomický zaměstnavatel zdanit v souladu s českým ZDPř, a to včetně správného stanovení základu daně - navýšení příjmu zaměstnance o částku odpovídají pojistnému příspěvku zaměstnavatele na povinné tuzemské anebo zahraniční veřejnoprávní pojištění (tj. nezávisle na tom, zda takové povinné pojistné bude dle zvláštních právních předpisů hrazeno zahraničním formálněprávním zaměstnavatelem anebo tuzemským ekonomickým zaměstnavatelem).

   V poslední době přišlo Ministerstvo zdravotnictví a VZP s výkladem, že by se z částek poskytovaných zaměstnancům v rámci „mezinárodního pronájmu pracovní síly“ mělo odvádět zdravotní pojištění. Argumentují tím, že v zákonech o pojistném na VZP je odkaz na § 6 ZDP a mezinárodní pronájem je řešen v § 6 odst. 2.
   JAK BY SE MĚLO POSTUPOVAT?
   Doporučujeme i nadále navyšovat na superhrubou mzdu podle cizích právních předpisů a zdravotní pojištění podle našich předpisů neodvádět, protože i Ministerstvo financí zpochybňuje výklad Ministerstva zdravotnictví a VZP, a to z toho důvodu, že pojistné je povinna platit za tyto zaměstnance osoba se sídlem v zahraničí. O vývoji situace s odvodem zdravotního pojištění při mezinárodním pronájmu pracovní síly Vás budeme informovat, jakmile se objeví „něco nového“...