3/ AKTUÁLNÍ INFORMACE K PROVÁDĚNÍ SRÁŽEK ZE MZDY

  

    Na poradě insolvenčních soudců a správců konané dne 20. dubna 2012 byl přijat závěr k provádění srážek ze mzdy v případě zahájení insolvenčního řízení, z kterého citujeme:
   Podle § 109 odst, 1 písm. c) insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále jen IZ) nelze od okamžiku zahájení insolvenčního řízení, tj. od doručení insolvenčního návrhu soudu, až do jeho skončení, provádět výkon rozhodnutí či exekuce, přitom „prováděním“ se rozumí jakákoli dispozice s majetkem dlužníka, tj. i pokračování ve srážkách ze mzdy.
   Podle § 229 IZ je osobou oprávněnou disponovat s majetkem dlužníka vždy sám dlužník s jedinou výjimkou: od prohlášení konkursu je takovou osobou insolvenční správce. Dlužník je samozřejmě ve svých právech omezen (např. po zahájení řízení podle § 111 IZ nebo po schválení oddlužení podle § 409 IZ), ale v zásadě plně odpovídá za správné nakládání se svým majetkem pouze on.
   Tedy: plátce mzdy či jiných platů, jakmile se dozví o zahájení insolvenčního řízení, v němž je jeho zaměstnanec dlužníkem, přestane provádět srážky ze mzdy či jiné úkony směřující k provedení exekuce ve prospěch oprávněných osob, m.j. žádnou část mzdy u sebe nezadržuje, ani ji nepřevádí na oprávněného nebo exekutora, ale vyplácí v plné výši dlužníku (povinnému), čili svému zaměstnanci. Je tedy vhodné soustavně sledovat insolvenční rejstřík.
   Ani po schválení oddlužení nelze exekuce provádět (na tom nic nemění ani poněkud matoucí ustanovení § 411 IZ). Z příjmů dlužníka plátce provádí srážky jen v souladu s usnesením o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, a to v rozsahu stanoveném pro přednostní pohledávky.
   Je-li rozhodnuto o konkursu dlužníka, provádí plátce automaticky „ze zákona“ ve prospěch majetkové podstaty srážky v rozsahu stanoveném pro nepřednostní pohledávky, a to až do rozhodnutí o zrušení konkursu. Ani tyto srážky nemají nic společného s nařízenými exekucemi.“ Konec citace.

   CO Z TOHO PRO NÁS VYPLÝVÁ?

   Od okamžiku zahájení insolvenčního řízení bychom měli přestat provádět srážky ze mzdy povinnému. Tzn., že celá čistá mzda bude poukázána jemu. Vzhledem k tomu, že se jedná mnohdy o dost velké částky, doporučujeme před ukončením provádění srážek konzultovat celou záležitost s insolvenčním správcem. Podle § 114 IZ by totiž neprovedení srážek mohlo mít za následek jejich vymáhání po zaměstnavateli...

   Od roku 2007 se srážky ze mzdy musí provádět i z odstupného. Pokud je zaměstnanci vyplaceno odstupné při skončení pracovního poměru, dochází k tomu, že zaměstnanec obdrží pouze nezabavitelnou část a jednu nebo dvě třetiny z částky 8762 Kč. Zbývající část podléhá srážkám ze mzdy. Tento zaměstnanec nebude mít po dobu, za kterou mu náleželo odstupné (1, 2, 3 nebo 12 měsíců) nárok na podporu v nezaměstnanosti, čímž se dostane do někdy neřešitelných finančních problémů. JAKÝM ZPŮSOBEM JE MOŽNÉ TUTO SITUACI VYŘEŠIT?
   Vzhledem k tomu, že odstupné je vypláceno ve výši 1, 2, 3 nebo 12 násobku průměrného výdělku je evidentní, že se jedná o kompenzaci za více měsíců. Z tohoto důvodu doporučujeme požádat toho, kdo výkon nařízení nařídil, aby umožnil postup podle § 286 občanského soudního řádů, tj. aby bylo odstupné považováno za mzdu za několik měsíců najednou. V případě souhlasu exekutora by se pak srážky ze mzdy provedly za každý měsíc pobírání odstupného zvlášť a zaměstnanci by zůstala vždy alespoň nezabavitelná část plus jedna nebo dvě třetiny zbytku čisté mzdy. V současné době máme informace od našich klientů, že exekutoři na tento způsob srážek ze mzdy u odstupného přistupují.
   Druhý způsob zachování alespoň nezabavitelných částek vyplýval z § 67 odst. 4 ZP, podle kterého je možno se dohodnout i na pozdějším termínu výplaty odstupného, např. po dobu třech měsíců po skončení zaměstnání. Tato možnost má ale od 1. 1. 2012 nevýhodu v tom, že podle nového § 44b zákona o zaměstnanosti náleží zaměstnanci, kterému nebylo vyplaceno odstupné po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu nebo v den skončení pracovního poměru, kompenzace za dobu, po kterou mělo náležet odstupné. Vzhledem k tomu, že zákon o zaměstnanosti neuznává pozdější výplatu odstupného podle § 67 odst. 4 ZP, vyplatil by zaměstnanci kompenzaci i bez jeho žádosti a tuto kompenzaci by požadoval po zaměstnavateli. Takže tento způsob „pomoci“ zaměstnancům se srážkami ze mzdy do budoucna nedoporučujeme, protože by se mohl obrátit proti zaměstnavateli...