• PRACOVNÍ DOBA

   Na rozdíl od úpravy platné do 31. 12. 2000 se jedná o pracovní dobu „čistou“, tzn., že to bude pouze doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci. Doba přestávek na jídlo a oddech se již nezapočítává do pracovní doby.
   Délka týdenní pracovní doby se v ZP zkrátila na nejvýše 40 hodin týdně. U zaměstnanců pracujících v podzemí a v třísměnném nebo nepřetržitém pracovním režimu nejvýše 37,5 hod. týdně. U zaměstnanců s dvousměnným pracovním režimem nejvýše 38,75 hod. týdně a u zaměstnanců mladších 16 let nejvýše 30 hod. týdně.

   Podle § 94 je zaměstnavatel povinen vést evidenci pracovní doby z čehož vyplývá, že musíme evidovat i přestávku, protože se nejedná o výkon práce
   Např. pracovní doba je 40 hod. týdně a její začátek je v 6,00 hod., přestávka je stanovena od 10,30 a trvá půl hodiny, zaměstnanec odpracoval dne 12. února 9 hodin - evidence by měla vypadat takto:
   6,00 - 10,30 a 11,00 - 15,30 hod. výkon práce, z toho 1 hod. práce přesčas.
   Z tohoto je zřejmé, že sice není povinností zaměstnavatele evidovat přestávky v práci, ale pokud bude evidovat pouze čistou pracovní dobu, tak musí být přestávka v evidenci vyznačena.

• ROVNOMĚRNÉ A NEROVNOMĚRNÉ ROZVRŽENÍ PRACOVNÍ DOBY

   rozvržení pracovní doby rozhoduje zaměstnavatel po projednání s odborovým orgánem. Pokud v organizaci nepůsobí odbory, rozhoduje sám zaměstnavatel v souladu se zákoníkem práce.

   Pro rovnoměrné rozvržení pracovní doby jsou stanoveny dvě podmínky
      -   rozdíl délky pracovní doby připadající na jednotlivé týdny nepřesáhne tři hodiny
      -   délka směny nepřesáhne devět hodin

   Pokud je splněna pouze jedna z těchto podmínek, jedná se stále o rovnoměrné rozvržení pracovní doby!
   Např. u zaměstnavatele se pracuje tak, že týdenní pracovní doba je 40 hodin a zaměstnanci pracují v pondělí a ve středu 10 hodin, v úterý a ve čtvrtek 7 hodin a v pátek 6 hodin.
   Např. u zaměstnavatele je týdenní pracovní doba 40 hodin a zaměstnanci pracují úterý až pátek po 10 hodinách.
   V obou případech se jedná o rovnoměrné rozvržení pracovní doby, protože je nesplněna pouze jedna podmínka, a to že směna přesahuje devět hodin.

   Při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby jsou překročeny obě podmínky, tj. rozdíl délky pracovní doby připadající na jednotlivé týdny je větší než 3 hodiny a délka směny přesáhne devět hodin.
   Např. v organizaci je stanovena týdenní pracovní doba v sudé týdny 45 hodin a v liché týdny 35 hodin. Délka směn v prvém týdnu je pondělí až čtvrtek 10 hodin a v pátek 5 hodin. V druhém týdnu je délka směn 7 hodin každý den. Zde se jedná o nerovnoměrné rozvržení pracovní doby, protože jsou překročeny obě podmínky pro rovnoměrné rozvržení.

   ROZVRŽENÍ PRACOVNÍ DOBY (ROVNOMĚRNÉ NEBO NEROVNOMĚRNÉ) MÁ VLIV NAPŘ. PRO POSUZOVÁNÍ DODRŽENÍ TÝDENNÍHO LIMITU PRÁCE PŘESČAS, NA ZPŮSOB VÝPOČTU DOVOLENÉ APOD. TAKŽE JE TŘEBA DŮKLADNĚ ZVÁŽIT, O KTERÝ ZPŮSOB ROZVRŽENÍ SE JEDNÁ.

• PŘESTÁVKY V PRÁCI

   První změna je, že se přestávka v práci na jídlo a oddech přestala započítávat do pracovní doby. Někteří zaměstnanci se snaží tohoto využít k dřívějším odchodům z pracoviště s tím, že přestávku nečerpají. Zde je třeba zaměstnanci vysvětlit, že zaměstnavatel je povinen přestávku poskytnout.
   Další okruh problémů vzniká s poskytnutím přestávky v práci již po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Zde žádná změna proti dřívější úpravě není, dosud bylo třeba přestávku poskytnout rovněž, ale až po 5 hodinách. Jestli někomu dělá problém zajistit stravování o půl hodiny dříve, může si např. posunout pracovní dobu, změnit dodavatele jídla apod.
   Větším problémem je poskytnutí přestávek v práci po dalších 4,5 hodinách nepřetržité práce. Tzn., že pokud zaměstnanec bude pracovat v dřívějších 12-ti hodinových směnách, musí se mu poskytnout dvě přestávky a tudíž výkon práce bude pouze 11 hodin.

• NEPŘETRŽITÝ ODPOČINEK MEZI DVĚMA SMĚNAMI A V TÝDNU

   Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami musí být alespoň 12 hodin. Dosavadní právní úprava nestanovovala prodloužení následujícího odpočinku v případě, že došlo k jeho zkrácení v předchozí směně.
   Např. jestliže zkrátím jeden den nepřetržitý odpočinek z 12 hodin na 10 hodin, musím jej další den o tyto dvě hodiny prodloužit, tzn. že bude 14 hodin.

• EVIDENCE PRACOVNÍ DOBY

   U evidence pracovní doby je třeba si především uvědomit, že musí být zavedena. Forma této evidence není nikde předepsána, ale z § 94 vyplývá, že musí být průkazná, protože zaměstnavatel je povinen umožnit zaměstnanci do ní nahlédnout.
   Jakou formu zvolit v případě, že evidence dosud neexistovala? Zde bude záležet na velikosti firmy, jejím organizačním uspořádání, umístění firmy a místě výkonu práce jednotlivých zaměstnanců. Pokud se nebude jednat o větší firmu pracující v uzavřeném areálu, bylo by vhodné zavést knihu docházky. U větších firem pracujících v areálech by mohly přicházet v úvahu i tzv. evidenční karty (píchačky) nebo magnetické karty.
   Další důležitý dotaz se týká toho, zda musí být vyznačena v evidenci pracovní doby také přestávka v práci nebo je nutné při evidenci na píchačkách, aby si zaměstnanec „odpíchl“ přestávku v práci? Obecně lze říci, že musí být přestávka vyznačena, protože musíme evidovat pracovní dobu a přestávka v práci jí není. Zde je třeba říci, že bude ale záležet na konkrétních podmínkách ve firmě a bude třeba vzít „rozum do hrsti“. Jako nesmyslné se nám jeví situace, kde v uzavřeném areálu je vrátnice 5 minut od výrobní haly a závodní jídelny a zaměstnavatel bude trvat na tom, aby si zaměstnanec přestávku vyznačil. Zaměstnanec půjde 5 minut na vrátnici, pět minut zpět, potom bude mít 20 minut přestávku na jídlo a dalších 10 minut ztratí opět odpíchnutím konce přestávky. V tomto případě by bylo vhodné vnitřním předpisem stanovit přestávku na dobu po 4,5 hodinách výkonu práce a zaměstnance nehonit na vrátnici.
   Mezi námi, jak by se potom posuzovala doba, kterou by zaměstnanec strávil cestou na vrátnici k odpíchnutí přestávky a cesta zpět po odpíchnutí ukončení přestávky - bude to výkon práce, překážka v práci na straně zaměstnavatele, či co?

• PRÁCE PŘESČAS

    Problémy s prací přesčas vznikají v mnoha firmách z jednoho prostého důvodu, a to že není správně aplikován odst. 6 § 83, který říká, že „prací přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem…..“. Pokud budou vedoucí pracovníci správně aplikovat tento odstavec, tak se práce přesčas podstatně sníží, protože jestliže zaměstnanec zůstal v práci přesčas a zaměstnavatel mu to nenařídil (ani dodatečně nepodepsal) tak se o žádnou práci přesčas nejedná! Vhodné je rovněž tyto vedoucí pracovníky zainteresovat na snížení přesčasové práce formou prémiového ukazatele.
   Jestliže v některé organizaci zaměstnanci odpracovali cca 800 až 1000 hodin práce přesčas (předpokládáme, že byla oprávněná), je třeba to řešit např. přijmutím více zaměstnanců, protože stávající stav odporuje požadavkům bezpečnosti práce.
   POZOR: zvýšení stavu zaměstnanců je o cca třetinu lacinější než placení přesčasů. Pokud ještě navíc vytvoříte nové místo, můžete dostat i příspěvek od úřadu práce.

   Aplikace odst. 4 § 96 (stanovení období nepřekročení limitů pro přesčasovou práci) bude následující:

   - v organizacích, kde nepůsobí odbory    a)   u rovnoměrného rozvržení pracovní doby nesmí práce přesčas v průměru překročit osm hodin týdně v období čtyř kalendářních měsíců po sobě jdoucích    b)   u nerovnoměrného rozvržení pracovní doby nesmí práce přesčas v průměru překročit osm hodin týdně v období šesti kalendářních měsíců po sobě jdoucích    - v organizacích, kde působí odborová organizace lze v kolektivní smlouvě stanovit období, ve kterém práce přesčas nepřekročí osm hodin týdně, až na dvanáct měsíců po sobě jdoucích.

   Problémy s uplatněním těchto ustanovení mohou mít především firmy z oblasti stavebnictví a zemědělství, kde nepůsobí odbory a pracovní doba je rozvržena rovnoměrně, protože zde se bude hodnotit dodržení 8 hodin v průměru za 4 měsíce. Např. období leden až duben problém nebude, ale květen až srpen tam se těžko u některých profesí limit dodrží.

• NOČNÍ PRÁCE

   Nejvíce problémů u noční práce je s aplikací a pochopením § 99 odst. 2 a 3 ZP. Zaměstnancem pracujícím v noci je zaměstnanec, který během noční doby (22,00 až 6,00) pravidelně odpracuje nejméně tři hodiny ze své pracovní doby.
   Např. řidič v pekárně má v jednom týdnu stanovenou pracovní dobu od 3,00 do 11,00 hod. a v druhém týdnu od 9,00 do 17,00 hod. V tomto případě se jedná o zaměstnance pracujícího v noci, protože pravidelně odpracuje tři hodiny v noční době.
   POZOR: příplatek za práci v noci ale náleží zaměstnancům za každou odpracovanou hodinu v noci (NV 430/2000 Sb. zrušilo podmínku, že příplatek náleží jen pokud práce v noci trvala alespoň dvě hodiny).

   V odst. 3 se říká, že pracovní doba zaměstnance pracujícího v noci nesmí překročit osm hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. Není-li to z provozních důvodů možné, je zaměstnavatel povinen rozvrhnout týdenní pracovní dobu tak, aby průměrná délka směny nepřekročila osm hodin v období nejdéle šesti měsíců po sobě jdoucích. Při výpočtu průměrné délky směny se vychází z pětidenního pracovního týdne. A zde nastávají problémy s výpočtem, zda byla průměrná délka směny dodržena.
   Jelikož se tento odst. bude nejčastěji týkat zaměstnanců, kteří pracují v nepřetržitém provozu a v 12-ti hodinových směnách ukážeme si způsob výpočtu dodržení průměrné délky směny právě u tohoto pracovního režimu.
   Např. zaměstnanec odpracoval v I. pololetí letošního roku 88 jedenáctihodinových směn, tj. 968 hodin. V I. pololetí by zaměstnanec v pětidenním pracovním týdnu odpracoval 130 směn. Výpočet dodržení podmínky by se provedl takto: 968 : 130 = 7,45 hodiny. V tomto případě je podmínka průměrné délky směny v období 6 měsíců dodržena.

• SNÍŽENÍ MZDY V DŮSLEDKU ZMĚNY STANOVENÉ TÝDENNÍ PRACOVNÍ DOBY

   Rovněž s uplatňováním přechodného ustanovení č. 4 zákona 155/2000 Sb. jsou v praxi problémy zejména u firem, které měly zkrácenou pracovní dobu na 40 hodin již před 1. 1. 2001 a stejnou délku ponechaly i po této novele. Musí mzdu přepočíst, či nikoliv? V případě, že ano, u kterých skupin zaměstnanců?
   Podle nás zákonodárci s touto situací vůbec nepočítali, že by mohla nastat. Přesto dle našeho názoru by se měla mzda přepočíst i v tomto případě, protože se jedná o „změnu stanovené týdenní pracovní doby“. Do 31. 12. 2000 byla pracovní doba 37,5 hodin a po tomto datu bude 40 hodin, protože se jedná o čistou pracovní dobu. Argumenty, že došlo k přepočtu již při jejím zkracování v roce XXXX neobstojí. U zaměstnance s měsíční mzdou se žádný přepočet tehdy neprováděl a nyní mu prodloužíme pracovní dobu bez zvýšení mzdy? Přepočet hodinových tarifů bude složitější, protože k jejich přepočtu muselo dojít při zkracování týdenní pracovní doby. Zde by se nabízela jako jedna z možnost přepočíst mzdové tarify ze 40 na 37,5 hod. a platit tímto vyšším tarifem skutečnou délku pracovní doby (zvýšené náklady se dají ušetřit na jiných mzdových složkách).