2/ VYJÁDŘENÍ MINISTERSTVA SPRAVEDLNOSTI K POSTUPU PŘI INSOLVENCI

Odborníci na provádění srážek ze mzdy a insolvenci se neustále nemohou shodnout, jak postupovat v období od požádání zaměstnance o oddlužení do doby rozhodnutí o způsobu řešení jeho úpadku (tj. do doby, zda je zaměstnanci povoleno oddlužení formou splátkového kalendáře či nikoliv). Někteří se přiklání k vyplácení celé čisté mzdy dlužníkovi, jiní chtějí srážky provádět a deponovat a někteří provádět a odesílat i nadále exekutorům...

Na stránkách Ministerstva spravedlnosti se objevilo vyjádření mluvčí Ministerstva spravedlnosti paní Štěpánky Čechové, kde se říká: „Až do okamžiku, kdy bude rozhodnuto o způsobu řešení úpadku, je možné činit úkony nařízeného výkonu rozhodnutí či exekuce, tedy i nadále probíhají srážky z příjmu dlužníka, nejsou však poukazovány oprávněnému, ale deponují se u plátce mzdy či u peněžního ústavu“. Z tohoto vyjádření jasně vyplývá, že je třeba i nadále srážky provádět a deponovat až do doby, kdy bude rozhodnuto o řešení úpadku.

Oporu k tomuto stanovisku najdeme i v důvodové zprávě k poslední novele insolvenčního zákona (zákon 294/2013 Sb.), kde se říká, citujeme:

„I když je dlužník ve fázi do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku osobou s dispozičními oprávněními k majetkové podstatě, nelze, vzhledem k účelu insolvenčního řízení, připustit výklad, který by s odkazem na ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona dovozoval, že po zahájení insolvenčního řízení do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (srov. § 229 insolvenčního zákona) má dlužník jako osoba s dispozičními oprávněními nárok na uvolnění prostředků blokovaných na účtu ve prospěch nařízené a dosud neukončené exekuce. Pokud bychom takový výklad připustili, znamenalo by to značné poškození individuálních práv oprávněného věřitele v případě, že úpadek dlužníka nebyl osvědčen. V případě, že by úpadek dlužníka osvědčen byl, uvolnění blokovaných prostředků v prospěch dlužníka by na druhou stranu mohlo mít negativní dosah na míru poměrného uspokojení všech dlužníkových věřitelů, což by bylo v rozporu s principy a účelem insolvenčního práva. S tím souvisí i poznatky z praxe, z nichž vyplývá, že v některých případech se dlužníci snaží vyhnout provedení nařízené exekuce úmyslným opakovaným podáváním nedůvodných insolvenčních návrhů odvolávajíc se na ustanovení § 109 insolvenčního zákona. Účelem insolvenčního řízení není umožnit, aby dlužník po zahájení insolvenčního řízení disponoval s peněžními prostředky, které byly postiženy exekucí. Probíhá-li exekuční řízení, postižené peněžní prostředky nenáleží dlužníku, ale jeho věřiteli, který svou pohledávku uplatnil individuální cestou. Je-li zahájeno insolvenční řízení, individuální práva jsou nahrazena kolektivními právy všech dlužníkových věřitelů a v souladu s insolvenčním zákonem se i věřitel, který postupoval individuální cestou, musí podřídit pravidlům kolektivního insolvenčního řízení. Jinými slovy, pro dlužníka to znamená pouze to, že nárok na jeho peněžní prostředky (dosud postižené exekucí) nemá pouze jeden konkrétní exekuční věřitel, ale tyto peněžní prostředky se stávají nárokem všech věřitelů přihlášených v insolvenčním řízení. Připustit výklad, který by po zahájení insolvenčního řízení umožnil dlužníkovi nakládat s prostředky postiženými výkonem rozhodnutí či exekucí, by znamenalo obcházet účel obou řízení na úkor práv všech věřitelů. Jeví se proto vhodným, byť obecně, stanovit, co se rozumí zákazem provádění nařízeného výkonu rozhodnutí nebo exekuce.“ Konec citace.

ZÁVĚR: doufáme, že výše uvedené postupy budou respektovat všichni dlužníci, kteří požádali o oddlužení a v průběhu řízení o jeho povolení se domáhají výplaty celého svého příjmu...