2/ JUDIKÁT K ODVODU POJISTNÉHO NA SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ Z ODSTUPNÉHO POSKYTNUTÉHO PŘI SKONČENÍ PRACOVNÍHO POMĚRU PODLE § 52 e) ZP

Zaměstnavatel poskytl některým svým zaměstnancům odstupné na základě kolektivní smlouvy při ukončení pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce (zdravotní důvody nezaviněné pracovním úrazem nebo nemocí z povolání).

Zaměstnavateli byla platebním výměrem příslušné okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ) uložena povinnost uhradit dlužné pojistné a penále; dle názoru  kontrolního orgánu zaměstnavatel v rozporu se zákonem neodvedl pojistné z peněžitého plnění, které poskytl několika svým zaměstnancům na základě kolektivní smlouvy z důvodu rozvázání pracovního poměru dohodou (nikoliv však výpovědí) pro jejich dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti dle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce a které bylo v kolektivní smlouvě označeno za odstupné. Soudy nižších instancí daly za pravdu OSSZ a jako důvod uvedly, že odstupné podle ZP náleží pouze v případech skončení pracovního poměru z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až d) ZP.

Zaměstnavatel podal dovolání k Nejvyššímu správnímu soudu, který v rozsudku ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 6 Ads 90/2013 uvedl mimo jiné toto:

- Zákoník práce neposkytuje legální definici odstupného, pouze stanovuje případy, při nichž má zaměstnanec na toto plnění nárok ze zákona; Nejvyšší soud - při absenci legální definice v zákoníku práce - odstupné kontextuálně a podle smyslu tohoto institutu definuje jako „plnění, které zaměstnavatel poskytuje jednorázově (zpravidla jako peněžitý příspěvek) zaměstnanci v souvislosti s rozvázáním (skončením) jejich pracovního poměru a které má zaměstnanci pomoci překonat, často složitou, sociální situaci, v níž se ocitl proto, že ztratil dosavadní práci“.

- „Zákonné“ odstupné, tj. odstupné, na něž má zaměstnanec nárok přímo ze zákoníku práce, se váže k výpovědním důvodům (resp. k důvodům pro ukončení pracovního poměru dohodou), jež mají primární příčinu na straně zaměstnavatele.

- Při ukončení pracovního poměru z důvodů podle § 52 písm. e) zákoníku práce zákonný nárok na odstupné tedy nevzniká; z principů, na kterých nynější zákoník práce stojí, však vyplývá, že zaměstnavatel je oprávněn odchýlit se od zákonné úpravy při poskytování odstupného, je-li to ve prospěch zaměstnance; zaměstnanci tedy může být vyplaceno vyšší odstupné, než mu ze zákona přísluší, rovněž mu může být vyplaceno odstupné i v případech, kdy to zákon zaměstnavateli nepřikazuje, ať už na základě smlouvy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem nebo na základě kolektivní smlouvy či jednostranně z rozhodnutí zaměstnavatele obsaženého např. v jeho vnitřním předpise; tyto závěry vyplývají z četné judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí ze dne 4.12.2012, sp. zn. 21 Cdo 613/2011).

- Nejvyšší správní soud souhlasí s tím, že za odstupné nezahrnované do vyměřovacího základu může být považováno pouze takové peněžité plnění, které naplňuje znaky právního pojmu „odstupné“, tj. určité formy odškodnění zaměstnance za ztrátu zaměstnání bez jeho zavinění; z této jinak správné teze ovšem na rozdíl od krajského soudu a žalovaného správního orgánu dovozuje, že právě odstupné poskytované stěžovatelem jeho zaměstnancům na základě kolektivní smlouvy při rozvázání pracovního poměru z důvodu v § 52 písm. e) zákoníku práce je odstupným ve výše uvedeném smyslu.

Tento závěr odpovídá i smyslu ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb.; jehož účelem je „imunizovat“ před odvody sociálního pojistného takové příjmy, jež mají bezprostředně a přímo („tady a teď“) zaměstnancům pomoci překlenout zhoršení jejich sociální situace v důsledku nějaké tíživé a mimořádné události.

ZÁVĚR: Odstupné, jež zaměstnavatel poskytl svým zaměstnancům na základě kolektivní smlouvy při ukončení pracovního poměru a jež se prokazatelně váže na důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce, je odstupným poskytnutým na základě zákoníku práce jakožto zvláštního právního předpisu ve smyslu § 5 odst. 2 písm. b) zákona o pojistném na sociální zabezpečení, pročež se do vyměřovacího základu zaměstnanců pro sociální pojistné podle tohoto ustanovení nezahrnuje. Na případná jiná peněžitá plnění, byť z vůle zaměstnavatele nebo obou smluvních stran nazývaná „odstupné“, tento závěr pochopitelně nedopadá.

NAŠE POZNÁMKA: i když se v judikátu nikde nehovoří o odvodu zdravotního pojištění, mělo by platit stejné pravidlo a pojistné na VZP neodvádět. Text § 3 odst. 2 písm. b) zákona 592/92 Sb. o pojistném na VZP, včetně poznámky pod čarou je totiž shodný s textem § 5 odst. 2 písm. b) zákona 589/92 Sb. o pojistném na SZ... Jak se k judikátu „postaví“ zdravotní pojišťovny není zatím známo, ale měly by rozhodnutí Nejvyššího správního soudu rovněž respektovat.