Pokud bylo zaměstnanci poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (§ 191 zákoníku práce), snižuje se minimální vyměřovací základ na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, ve kterých takové pracovní volno netrvalo. Jedná se o dobu omluvené nepřítomnosti v práci po dobu pracovní neschopnosti pro nemoc, úraz, lázeňskou péči nebo přijetí do ústavní péče ve zdravotnickém zařízení, po dobu mateřské a rodičovské dovolené, po dobu karantény, ošetřování člena rodiny a po dobu péče o dítě mladší než 10 let, které nemůže být z důležitých důvodů v péči dětského výchovného zařízení nebo školy. Záleží vždy na tom, jak je příslušné období kvalifikováno lékařem, bez ohledu na to, zda je v tomto období vyplácena dávka nemocenského pojištění, podpora při ošetřování člena rodiny, apod. Nepřítomnost v práci v takových případech musí být doložena dokladem, který stvrzuje, že se jedná o osobní překážku v práci v souladu s § 191 zákoníku práce (např. pracovní neschopnost, ošetřování člena rodiny, karanténa atd.).

   Z toho vyplývá, že pokud je doba nepřítomnosti v práci kvalifikována lékařem jako pracovní neschopnost (i když již není nemocenské vypláceno), snižuje se minimální vyměřovací základ na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, kdy takové pracovní volno netrvalo.
   Např. zaměstnanec vyčerpal dne 15. 11. podpůrčí dobu u nemocenského a od 16. 11. požádal OSSZ o přiznání plného invalidního důchodu. Žádost o přiznání důchodu je vyřizována, ale lékař ponechal zaměstnance i nadále v pracovní neschopnosti. V tomto případě není třeba odvádět pojistné na VZP, protože je mu poskytnuto po celý kal. měsíc volno pro důležité překážky v práci.
   Obdobně by se postupovalo např. při ošetřování člena rodiny, které vystavil lékař osamělé zaměstnankyni na dobu delší než 16 kal. dnů. Minimálním vyměřovacím základem této zaměstnankyně bude poměrná část minimální mzdy odpovídající počtu kal. dnů, které nebyly označeny jako ošetřování.